ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.1037.2003.1
sp. zn. 32 Odo 1037/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně H. H., zastoupené, advokátem, proti žalovanému S.O.S. A. C., s. r. o., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 52 000 Kč proti vydání automobilu, vedené u Okresního soudu v Plzni - město pod sp. zn. 20 C 340/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. června 2003 č. j. 12 Co 239/2003 - 52, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 25. června 2003 č. j. 12 Co 239/2003 - 52 potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 10. března 2003 č. j. 20 C 340/2002 - 41, jímž byla zamítnuta žaloba, aby soud uložil žalovaném povinnost zaplatit žalobkyni částku 52 000 Kč proti povinnosti žalobkyně vydat žalovanému osobní automobil PEUGEOT 309 XS SPZ …, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shodně jako soud prvního stupně vycházel odvolací soud ze zjištění, že žalobkyně neplatně odstoupila od kupní smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela dne 12. října 1999 o koupi osobního automobilu Peugeot 309 XS, SPZ …, neboť neuvedla, jaké vady vytýká, což nelze zjistit ani z příloh k písemnému odstoupení od smlouvy. Z písemné reklamace - odstoupení od smlouvy tak, jak učinila žalobkyně dne 26. 10. 1999 („důvodem k odstoupení jsou vážné a nebezpečné závady, které brání v užívání věci za účelem, ke kterému byla pořízena“), nevyplývá o jaké vady se jedná, zda se jedná o vadu, kterou nelze odstranit či zda vada brání tomu, aby věc mohla být řádně užívaná jako věc bez vady. Nelze tak zjistit, zda byly splněny podmínky §623 odst. 1 obč. zák. pro vznik práva žalobkyně od kupní smlouvy odstoupit. Odvolací soud dospěl k závěru, že reklamace je neplatná pro neurčitost ve smyslu §37 odst. 1 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Žalobkyně namítá. že nebyla zcela dostačujícím způsobem posouzena konstatovaná a doložená skutečnost, že důvodem k odstoupení od kupní smlouvy jsou nebezpečné závady, které jsou řádně vyjmenovány v protokolu z technické prohlídky vozidla v STK H. T. ze dne 19. 10. 1999. Žalobkyně řádně odstoupila od kupní smlouvy, neboť zde citovala závěr zprávy z uvedené technické prohlídky. V této zprávě, ke které soudy nepřihlédly, jsou pak vyjmenovány určité konkrétní vážné a nebezpečné závady, jež zabraňují řádnému užívání vozidla. Dále žalobkyně vytýká odvolacímu soudu, že nebyly provedeny všechny jí navržené důkazy mající zásadní význam pro právní posouzení věci, neboť byl vyslechnut pouze svědek žalované strany, avšak svědek navrhovaný žalobkyní - Ing. H. z STH H. T. - vyslechnut nebyl. Podle dovolatelky nebyl skutek řádně zjištěn, když soudy nepřihlédly k výše uvedeným tvrzením žalobkyně, čímž ji poškodily, protože na základě správného zjištění by soudy dospěly k odlišnému právnímu posouzení věci. Z uvedených důvodů dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalobkyní) řádně zastoupeným advokátem, není však v dané věci přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterou soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Protože v posuzované věci odvolací soud potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně, je namístě přípustnost dovolání uvažovat výlučně v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z toho, že přípustnost dovolání je podle zmiňovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tudíž výlučně důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
I když dovolatelka v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzení věci, z obsahu jejího dovolání (tj. z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud, shodně jako před ním i soud prvního stupně, vycházel. Dovolatelka netvrdí, že by odvolací soud jím správně zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že by správně zjištěný skutkový stav subsumoval pod nesprávnou právní normu; podstatou jejichž námitek jsou výlučně výtky týkající se nedostatečně a nekvalitně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením dané věci, pak pouze v tom směru, že vyšel-li by odvolací soud z jiných skutkových závěrů, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci.
V projednávané věci je výtka nesprávnosti právního posouzení věci založena na kritice správnosti skutkových zjištění o specifikaci vad uvedených žalobkyní v odstoupení od smlouvy.
Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek, které žalobkyně uplatnila, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Protože ani přípustnost dovolání proti rozsudečnému výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, nelze dovodit ze žádného ustanovení občanského soudního řádu, je nepochybné, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto takové dovolání – aniž se mohl věcí dále zabývat – jako nepřípustné odmítl (§243a odst. 1 věta první, §243b odst. 5 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalovanému v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. dubna 2004
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu