ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.1043.2003.1
sp. zn. 32 Odo 1043/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobců a) I. S., b) A. P., c) I. L., d) E. B., e) Dr. E. B., zastoupených, advokátem, proti žalovanému JUDr. J. P., o 340 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 9 C 277/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. srpna 2002, č. j. 13 Co 420/2002 – 166, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 575 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám, advokáta.
Odůvodnění:
Podle §236 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Žalovaný podal dovolání proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalovanou částku 340 000 Kč s 19 % úrokem z prodlení od 26. 5. 1997 do zaplacení žalobcům a), b) a c), přičemž podle rozsudku soudu prvního stupně byl žalovaný povinen zaplatit žalobcům [tehdy a), b), c), d) a e)] částku 340 000 Kč s 19 % úrokem od 1. 1. 1997 do zaplacení. Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, jakož i v dalších svých rozhodnutích formuloval a odůvodnil závěr, podle nějž k podání dovolání je oprávněn (tzv. subjektivní přípustnost) pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. Zamítnutím žaloby žalobkyň d) a e) a uložením povinnosti zaplatit úroky z prodlení za kratší dobu, nenastala v poměrech žalovaného rozhodnutím odvolacího soudu žádná újma. Naopak, v části, v níž rozhodl odvolací soud o povinnosti žalovaného zaplatit úroky z prodlení za kratší dobu, bylo toto rozhodnutí ve prospěch žalovaného. Z tohoto důvodu je v tomto rozsahu dovolání žalovaného zjevně subjektivně nepřípustné, a Nejvyšší soud České republiky je jako takové podle §243b odst. 5 a §218 písm. b) o. s. ř. v tomto rozsahu odmítl.
Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť soud prvního stupně nerozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku.
Zbývá tedy posoudit, zda dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání směřující proti výroku rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. srpna 2002, č. j. 13 Co 420/2002 – 166, kterým byl potvrzen výrok soudu prvního stupně o povinnosti žalovaného zaplatit žalobcům a), b) a c) žalovanou částku 340 000 Kč s 19 % úrokem z prodlení, není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá v této napadené části potvrzujícího výroku odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam. Podle §243c odst. 2 o. s. ř. není třeba rozhodnutí o odmítnutí dovolání dále odůvodňovat.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení mají žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta (účelně vynaloženým nákladem byl shledán sepis vyjádření k dovolání při předmětu řízení 340 000 Kč s příslušenstvím) ve výši 7 500 Kč /část dvanáctá hlava první bod 10 zákona č. 30/2000 Sb., §3 odst. 1, §10 odst. 3, §16, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)/ a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tedy celkem ve výši 7 575 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 10. února 2004
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu