ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.1050.2003.1
sp. zn. 32 Odo 1050/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně Č. s., a.s., proti žalovaným 1) J. P., 2) D. H., 3) H. H., a 4) MVDr. F. Š., o zaplacení částky 1,273.701,02 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 161/2001, o dovolání 4) žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. dubna 2002, č.j. 25 Co 105/2002-70, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. dubna 2002, č.j. 25 Co 105/2002-70, a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. října 2001, č.j. 16 C 161/2001-56, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. října 2001, č.j. 16 C 161/2001-56, kterým soud prvního stupně rozhodl, že „na místo žalobkyně Č. s., a.s., se sídlem v P. 1, N. P. čp. 29, vstupuje do řízení K. b. P., s.p.ú. se sídlem v P. 7, J. čp. 438/2, IČO: …“.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že se ztotožňuje s právními závěry soudu prvního stupně o splnění podmínek podle ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) pro vstup nabyvatele práva do řízení na místo dosavadní žalobkyně. Odvolací soud dále zdůraznil, že návrh podala žalobkyně před rozhodnutím ve věci samé, nabyvatel tvrzeného práva se vstupem do řízení souhlasil, a právní skutečnost, která se týká „tvrzeného práva“, a s níž právní předpisy spojují přechod práva (smlouva o postoupení pohledávky), nastala po zahájení řízení. Výhradu 4) žalovaného, že žalobkyní tvrzené právo, tj. pohledávka vůči němu, vůbec neexistuje, považoval za právně bezvýznamnou, když posouzení „této skutečnosti“ se týká až posouzení věci samé a nelze jej činit při zkoumání procesního nástupnictví, což platí rovněž pro „probíhající konkursní řízení týkající se majetku osoby stojící mimo účastníky tohoto řízení“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal 4) žalovaný včasné dovolání, odvozuje jeho přípustnost z ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a namítaje, že „řízení je postiženo vadou, která by měla za následek vstup nového účastníka do řízení, který neexistuje“. Dovolatel zejména akcentuje, že K. b. P., s.p.ú. nemohla vstoupit 11. října 2001 do řízení, když byla k 1. září 2001 zrušena bez likvidace a její nástupkyní je Č. k. a.
Dále dovolatel snáší argumenty zpochybňující existenci jeho závazku vůči žalobkyni, jakož i jeho účastenství v řízení a požaduje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní občanský soudní ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.), a je i důvodné.
Jelikož vady uvedené v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( 242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel jejich existenci ani netvrdí [výhrada, podle které soudy rozhodly o vstupu neexistujícího subjektu do řízení, je zpochybněním správnosti právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.)], přezkoumal Nejvyšší soud správnost rozhodnutí odvolacího soudu zejména z pohledu uplatněného dovolacího důvodu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Přestože odvolací soud v posuzovaném případě správně vycházel z ustanovení §107a o. s. ř., a dospěl rovněž ke správnému závěru, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, a žalobkyně dříve, než soud o věci rozhodl, navrhla, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, dovolací soud se s jeho závěry o splnění podmínek pro vstup nabyvatele práva do řízení na místo dosavadního účastníka neztotožňuje.
Podle ustanovení §19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Způsobilost být účastníkem řízení patří k podmínkám řízení a soud je povinen nejen po zahájení řízení, ale kdykoli za řízení zkoumat, zda ten, kdo v řízení vystupuje jako jeho účastník, má skutečně způsobilost být účastníkem řízení. Nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pro který je nutno řízení zastavit (§104 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínkou pro pozitivní rozhodnutí o návrhu žalobce podle ustanovení §107a o. s. ř. tak je (vedle splnění předpokladů tímto ustanovením určených), že osoba, jejíž vstup do řízení je navržen, je způsobilá být účastníkem řízení. Návrhu na vstup nabyvatele práva do řízení naopak soud nemůže vyhovět, pokud by v důsledku toho měl nastat nedostatek podmínky řízení, který by znemožňoval pokračování v řízení, a pro který by bylo nutné řízení zastavit.
Výše uvedené zásady se uplatní i v této věci.
Jak je zřejmé z obsahu spisu, žalobkyně podala návrh na vstup nabyvatele práva do řízení podle ustanovení §107a o. s. ř. podáním došlým soudu prvního stupně 12. září 2001 (srov. č.l. 44), navrhujíc, aby do řízení na její místo vstoupila K. b. P., s.p.ú., a odkazujíc na smlouvu o postoupení pohledávek č. … z 30. června 2001.
Jelikož K. b. P., s.p.ú. zanikla k 1. září 2001 a tímto dnem se její univerzální právní nástupkyní stala Č. k. a. (srov. ustanovení §1 odst. 1 věta druhá, §2 odst. 4, §19 a §29 zákona č. 239/2001 Sb., jakož i závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2002, sp. zn. 29 Odo 491/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, pod číslem 23), je nepochybné, že k datu podání návrhu na její vstup do řízení, tj. k 12. září 2001, K. b. P., s.p.ú. nebyla způsobilá být účastníkem řízení, v důsledku čehož nemohlo být ani rozhodnuto o jejím vstupu do řízení na místo žalobkyně podle ustanovení §107a o. s. ř. Dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak byl 4) žalovaným uplatněn právem.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 2 věty za středníkem, odst. 3 a odst. 6 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně, proto dovolací soud zrušil i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. ledna 2004
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu