Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.08.2004, sp. zn. 32 Odo 106/2004 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.106.2004.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.106.2004.1
sp. zn. 32 Odo 106/2004 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce J. G., zastoupeného, advokátem, proti žalované E., s. r. o., o zaplacení částky 60 000 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 493/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2003 č. j. 3 Cmo 98/2002 - 53, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. října 2001 č. j. 52 Cm 493/98 - 33 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 8 189, 65 Kč (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení 51 810,35 Kč (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. června 2003 č. j. 3 Cmo 98/2002 - 53 nepřipustil změnu žaloby spočívající v uplatnění nároku na zaplacení 10 % úroku z prodlení z částky 60 000 Kč od 1. 12. 1998 do zaplacení (výrok I.), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. a změnil výrok III. o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, jakož i s jeho závěrem, že žalobce neprokázal nárok na zaplacení zbytku provize požadované po žalované za měsíc červen až srpen 1998 na základě smlouvy o zprostředkování. Proti potvrzujícímu výroku ve věci samé, měnícímu výroku o nákladech řízení (výrok II.) a výroku o nákladech odvolacího řízení (výrok III.) rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť žalobce předložil soudům veškeré důkazy, které ve věci drží, avšak žalovaná nepředložila všechny důkazy, které mohou jeho nárok uplatněný žalobou prokázat. Soudy obou stupňů provedly neúplné dokazování a dospívají pak k nesprávným právním názorům. Odvolací soud zejména netrval na tom, aby žalovaná unesla důkazní břemeno ke svým tvrzením; nedoložila obrat z činnosti žalobce a jeho pracovní skupiny. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil v napadeném rozsahu rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem) řádně zastoupeným advokátem, není však v dané věci přípustné. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §237 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Protože v posuzované věci odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, je namístě přípustnost dovolání uvažovat výlučně v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z toho, že přípustnost dovolání je podle zmiňovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tudíž výlučně důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. I když dovolatel v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzení věci, z obsahu jeho dovolání (tj. z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud, shodně jako před ním i soud prvního stupně, vycházel. Dovolatel netvrdí, že by odvolací soud jím správně zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že by správně zjištěný skutkový stav subsumoval pod nesprávnou právní normu; podstatou jeho námitek jsou výlučně výtky týkající se nedostatečně a nekvalitně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Namítá, že rozhodnutí soudů je postaveno na neúplných důkazech. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením dané věci, pak pouze v tom směru, že nepochybil-li by odvolací soud ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek, které žalobce uplatnil, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Protože ani přípustnost dovolání proti rozsudečnému výroku, jímž odvolací soud změnil výrok soudu prvního stupně ohledně nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, nelze dovodit ze žádného ustanovení občanského soudního řádu, je nepochybné, že dovolání žalobce směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto takové dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první), odmítl jako nepřípustné /§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř./. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalované v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 19. srpna 2004 JUDr. Kateřina Hornochová, v.r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/19/2004
Spisová značka:32 Odo 106/2004
ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.106.2004.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20