ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.1083.2003.1
sp. zn. 32 Odo 1083/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobců a) P. Š., b) R. Š., zastoupených, advokátem, proti žalovaným 1) JUDr. E. T., 2) L. T., zastoupeným, advokátkou, o zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 350/95, dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2003 č. j. 22 Co 125/2003 - 275, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. května 2003 č. j. 22 Co 125/2003 - 275 v napadeném rozsahu potvrdil v pořadí druhý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. listopadu 2002 č. j. 23 C 350/95 - 265, jímž tento soud opět uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobcům 200 000 Kč s 3% úrokem z prodlení od 14. 11. 1995 do zaplacení. Kč. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shodně jako soud prvního stupně vycházel odvolací soud ze zjištění, že žalobci v realitní kanceláři V. a p., s. r. o. zaplatili žalovaným vymáhanou částku v souvislosti s uzavřením dohody o výměně bytu. Z důvodu nesouhlasu jednoho z pronajímatelů bytu nebyla účastníky tato dohoda o výměně bytu uzavřena. Odvolací soud potvrdil správnost závěru soudu prvního stupně, že žalovaným tak vzniklo na úkor žalobců bezdůvodné obohacení, které jsou povinni vydat ve smyslu §451 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Žalovaní namítají, že nebylo zcela dostačujícím způsobem posouzena konstatovaná a doložená skutečnost, že žalovaní uzavřeli s realitní kanceláří V. a p., s. r. o. smlouvu o zprostředkování dohody o směně bytu a že v souvislosti s uzavřením této dohody převzali od žalobců vymáhanou částku. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by mezi účastníky existoval právní vztah. V posuzovaném případě tak nebyli pasivně legitimováni žalovaní, ale realitní kancelář. Z uvedených důvodů dovolatelé navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a v uvedeném rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovanými subjekty (žalovanými) řádně zastoupenými advokátem, není však v dané věci přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o.s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterou soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Protože v posuzované věci odvolací soud potvrdil v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně (oběma rozsudky bylo žalobě vůči žalovaným vyhověno), je namístě přípustnost dovolání uvažovat výlučně v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z toho, že přípustnost dovolání je podle zmiňovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tudíž výlučně důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
I když dovolatelé v dovolání argumentují nesprávným právním posouzení věci, z obsahu jeho dovolání (tj. z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud, shodně jako před ním i soud prvního stupně, vycházel. Dovolatel netvrdí, že by odvolací soud jím správně zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že by správně zjištěný skutkový stav subsumoval pod nesprávnou právní normu; podstatou jejichž námitek jsou výlučně výtky týkající se nedostatečně a nekvalitně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením dané věci, pak pouze v tom směru, že nepochybil-li by odvolací soud ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci.
V projednávané věci je výtka nesprávnosti právního posouzení věci založena na kritice správnosti skutkových zjištění o převzetí vymáhané částky žalovanými v souvislosti s uzavřením dohody o výměně bytu mezi účastníky.
Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek, které žalovaní uplatnili, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl jako nepřípustné podle §243 odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaní nebyli v dovolacím řízení úspěšní a žalobcům v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. května 2004
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu