ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.1090.2003.1
sp. zn. 32 Odo 1090/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně A. P., a.s. v likvidaci, zastoupené, advokátkou, proti žalovaným 1) J. V., a 2) I. V., zastoupeným, advokátem, o zaplacení 1,985.750,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 7 C 61/2001, o dovoláních obou žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. července 2003, č.j. 29 Co 444/2003-175, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 20. května 2003, č.j. 7 C 61/2001-165, kterým Okresní soud v Mladé Boleslavi zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání (první věta výroku). Odvolací soud dále rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků (druhá věta výroku).
Usnesení odvolacího soudu napadli oba žalování společným dovoláním, opírajíce jeho přípustnost o ustanovení §239 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a důvodnost o skutečnost, že řízení, na jehož základě bylo napadené rozhodnutí vydáno, je podle jejich názoru postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelé sami připustili, že řízení bylo zastaveno v souladu se zákonem; poněvadž však nemohou napadnout dovoláním pravomocná rozhodnutí soudů týkající se přiznání či nepřiznání osvobození od soudních poplatků za odvolání, podali dovolání proti usnesení odvolacího soudu o zastavení řízení. Dovolatelé, rekapitulujíce rozhodnutí soudů obou stupňů o jejich žádostech o osvobození od soudních poplatků z odvolání proti vyhovujícímu rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, jakož i o zastavení řízení pro jejich nezaplacení, poukázali na pochybení, kterých se podle jejich mínění soudy v předchozím řízení dopustily. Namítli, že odvolací soud, podle jehož názoru je v případě jejich druhé žádosti o osvobození od soudních poplatků, podané z důvodu zhoršení jejich finanční situace, dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, jim odejmul možnost domáhat se přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně, kterým jim bylo uloženo žalovanou částku zaplatit. Dovolatelé požádali o přiznání osvobození od soudních poplatků z dovolání a o odložení vykonatelnosti rozsudku soudu prvního stupně. Navrhli, aby dovolací soud zrušil jak dovoláním napadené usnesení a usnesení soudu prvního stupně, které jím bylo potvrzeno, tak i další citovaná usnesení soudů obou stupňů, která těmto rozhodnutím předcházela.
Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, není podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2001, přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod číslem 102).
V případě dovolání směřujícího do potvrzujícího usnesení odvolacího soudu, které nebylo vydáno ve věci samé, lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §238, §238a a §239 odst. 2 a 3 o. s. ř. Protože však dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z usnesení v těchto ustanoveních taxativně uvedených, není dovolání podle žádného z uvedených ustanovení přípustné.
Oproti očekávání dovolatele tak není dovolání přípustné ani podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které spojuje přípustnost dovolání s usnesením odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1, neboť takovým rozhodnutím v posuzované věci usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení není. Jak se podává z usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání ze dne 20. května 2002, zastavil soud řízení podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nikoli tedy podle §104 odst. 1 o. s. ř. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaných dovolání jako nepřípustných. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením odmítl [§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalování, jejichž dovolání byla odmítnuta, nemají na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. června 2004
JUDr. Miroslav Gallus,v.r.
předseda senátu