ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.115.2004.1
sp. zn. 32 Odo 115/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně P. e., a.s., zastoupené, advokátkou, proti žalované T. c. S. „L.t.d. in P.“, zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 54 447,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 65/98, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2003 č. j. 8 Cmo 101/2003-115, ve znění opravného usnesení ze dne 26. září 2003 č. j. 8 Cmo 101/2003-122, a proti opravnému usnesení ze dne 26. září 2003 č. j. 8 Cmo 101/2003-122, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 242,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám, advokátky.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. ledna 2003 č. j. 25 Cm 65/98-94 uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 54 447,90 Kč se 17,7 % úrokem z prodlení ode dne 25. 3. 1997 do zaplacení, zamítl žalobu v části nároku na úhradu 0,55% úroku z prodlení z částky 54 477,90 Kč od 25. 3. 1997 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. září 2003 č. j. 8 Cmo 101/2003-115 rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Usnesením ze dne 26. září 2003 č. j. 8 Cmo 101/2003-122 Vrchní soud v Praze opravil výrok II. svého rozsudku ze dne 4. 9. 2003 o nákladech řízení tak, že výše nákladů, které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni, činí namísto 6 150 Kč částku 12 820 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu i opravnému usnesení podala žalovaná dovolání, neboť napadené rozhodnutí je podle jejího názoru postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen “o. s. ř.“)], rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a také vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování [dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.]. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu i jeho opravného usnesení a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla zamítnutí dovolání, neboť v řízení nedošlo dle jejího názoru k namítaným vadám, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když důkazy navrhované dovolatelkou, které nebyly provedeny, nebyly způsobilé změnit skutková zjištění odvolacího soudu, právní posouzení věci odvolacím soudem je zcela správné a výtka dovolatelky ke skutkovým zjištěním odvolacího soudu nebyla v dovolání blíže specifikována. Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání.
Protože dovolání směřující proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným podle §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není třeba rozhodnutí o odmítnutí dovolání v této části odůvodňovat (srov. §243c odst. 2 o. s. ř.).
Dovolání v části napadající usnesení odvolacího soudu rovněž není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v §237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je dále přípustné podle §238 o. s. ř., musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení. V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci konkurzu a vyrovnání, ve věci výkonu rozhodnutí apod.) je dovolání přípustné podle §238a o. s. ř. Z žádného ustanovení (a to ani z ustanovení §239 o. s. ř.) však nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení o opravě výroku o náhradě nákladů řízení. Za této situace je nepochybné, že dovolání i v této části směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované proti opravnému usnesení odvolacího soudu, kterým byl opraven výrok o výši náhrady nákladů řízení – aniž by se mohl věcí zabývat – podle ustanovení §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalobkyně spočívají v odměně advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 3 167,50 Kč [§1, §14 odst. 3 a 4, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů] a v paušální částce náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2004
JUDr. Zdeněk Des,v.r.
předseda senátu