ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.1163.2003.1
sp. zn. 32 Odo 1163/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce P. B., zastoupeného, advokátem, proti žalované H. K., zastoupené, advokátem, o slevu z kupní ceny, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 76/97, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. února 2003, č. j. 11 Co 637/2002 – 220 takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal po žalované zaplacení slevy z kupní ceny ve výši 33 600 Kč s příslušenstvím z titulu odpovědnosti za vady spočívající ve vadné zadní nápravě vozidla Renault, které si od žalované koupil dne 9. 9. 1996, a zaplacení 2 900 Kč, jako náklady nutné k uplatnění práva za zaplacení znaleckého posudku. V průběhu řízení vzal žalobu co do částky 5 930 Kč s příslušenstvím (z původně žalované částky 33 600 Kč s příslušenstvím) zpět.
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 31. ledna 2002, č. j. 16 C 76/97-166, poté co jeho předchozí rozsudek ze dne 31. března 1998 , č. j. 16 C 76/97-35, kterým zamítl žalobu na zaplacení částky 33 600 Kč s příslušenství a rozhodl o nákladech řízení, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. srpna 1998, č. j. 9 Co 522/98-45 a věc vrácena se závazným právním názorem soudu prvního stupně k dalšímu řízení, uložil žalované zaplatit žalobci částku 27 670 Kč s 21 % úrokem od 10. 2. 1997 do zaplacení a částku 2 900 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a řízení co do částky 5 930 Kč s 21 % úrokem od 10. 2. 1997 do zaplacení zastavil; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. února 2003, č. j. 11 Co 637/2002 – 220, rozsudek sodu prvního stupně v napadené části o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 27 670 Kč s 21 % úrokem od 10. 2. 1997 do zaplacení a částku 2 900 Kč, co do částky 15 200 Kč s 21 % úrokem od 10. 2. 1997 do zaplacení a částky 2 900 Kč potvrdil, a ve zbývající napadené části rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu co do částky 12 470 Kč s 21 % úrokem od 10. 2. 1997 do zaplacení zamítl; zároveň změnil výrok soudu prvního stupně o nákladech řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání jednak do jeho výroku, kterým odvolací soud co do částky 15 200 Kč s 21 % úrokem od 10. 2. 1997 do zaplacení a částky 2 900 Kč výrok soudu prvního stupně potvrdil, a jednak do výroku, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu co do částky 12 470 Kč s 21 % úrokem od 10. 2. 1997 do zaplacení zamítl. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a), b) a c) o. s. ř. Po odůvodnění dovolání navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále rovněž jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovanou) řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1, 2 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností.
Podle §236 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podala-li žalovaná dovolání do výroku, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu co do částky 12 470 Kč s 21 % úrokem od 10. 2. 1997 do zaplacení zamítl, nenastala tím v poměrech žalované rozhodnutím odvolacího soudu žádná újma. Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, jakož i v dalších svých rozhodnutích formuloval a odůvodnil závěr, podle nějž k podání dovolání je oprávněn (tzv. subjektivní přípustnost) pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. Z tohoto důvodu je v tomto rozsahu dovolání žalované zjevně subjektivně nepřípustné, a Nejvyšší soud České republiky je jako takové podle §243b odst. 5 a §218 písm. b) o. s. ř. v tomto rozsahu odmítl.
Dovolacímu soudu zbývalo posoudit přípustnost dovolání žalované podané do výroku odvolacího soudu, kterým odvolací soud co do částky 15 200 Kč s 21 % úrokem od 10. 2. 1997 do zaplacení a částky 2 900 Kč výrok soudu prvního stupně potvrdil.
Jde-li o rozsudek, či jeho část, jímž odvolací soud potvrdil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně, úprava připouští dovolání pouze ve dvou následně uvedených případech. V prvním z nich jde o situaci, kdy byl potvrzen rozsudek (jeho část) soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozsudek zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Jestliže dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. - je ve druhém případě [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] dovolání proti potvrzujícímu rozsudku (jeho části) odvolacího soudu přípustné tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam, přičemž zásadní význam rozhodnutí je dovozován zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. I při splnění shora uvedených předpokladů přípustnosti však není dovolání přípustné, bylo-li dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [§237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Protože dovoláním dotčeným výrokem odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 15 200 Kč a částku 2 900 Kč, bylo v posuzovaném případě rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč, není ve smyslu §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání směřující proti tomuto výroku přípustné.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst 5 věty prvé o. s. ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání žalované jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná nemá právo na náhradu nákladů a žalobci v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. února 2004
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu