ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.1167.2003.1
sp. zn. 32 Odo 1167/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Ing. J. S., CSc.,správce konkursní podstaty úpadce J. B., zastoupeného, advokátem, proti žalované D. P., o zaplacení částky 28 925,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 11 C 33/2003, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. července 2003 č. j. 29 Co 393/2003-17 takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 21. března 2003 č.j. 11 C 33/2003-10 odmítl pro opožděnost odpor podaný žalovanou proti platebnímu rozkazu ze dne 30. ledna 2003 č.j. 11 C 33/2003-7. Soud prvního stupně vyšel z toho, že platební rozkaz byl žalované doručen do vlastních rukou dne 13. února 2003. Poslední den k podání odporu tak připadl na 28. únor 2003. Odpor žalované byl podán poště k přepravě dne 7. března 2003, tj. po uplynutí zákonné 15denní lhůty.
K odvolání žalované, které nebylo odůvodněno, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 9. července 2003 č. j. 29 Co 393/2003-17 potvrdil usnesení Okresního soudu v Kolíně jako věcně správné a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které neodůvodnila.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem třem případům přípustnosti dovolání vypočteným v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je však společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení o odmítnutí odporu je sice usnesením, jímž se řízení končí, usnesením „ve věci samé“ však není (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 2059/2001, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod číslem 89).
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ostatních ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., protože napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. ledna 2004
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu