ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.1181.2003.1
sp. zn. 32 Odo 1181/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce MUDr. A. O., zastoupeného, advokátem, proti žalované V. z. p. České republiky, - O. p., o zaplacení 67 157,65 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 10 C 120/2002, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. dubna 2003, č. j. 17 Co 112/2003 – 211, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 450,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Havlíčkově Brodě usnesením ze dne 22. ledna 2003, č. j. 10 C 120/2002-204 rozhodl, že zpětvzetí žaloby žalobcem ze dne 8. ledna 2003 není účinné. Odkázal na ustanovení §96 odst. 3 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 (dále též jen „o. s. ř.“) s tím, že je důvodný nesouhlas žalované se zpětvzetím žaloby, neboť je založen na existenci vážných důvodů spočívajících v tom, že předmětná věc je těsně před rozhodnutím a platby, které žalovaná již poskytla žalobci na základě předešlého zrušeného rozhodnutí, rovněž zakládají vážné důvody, když od případného rozhodnutí ve věci se může odvíjet další řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 24. dubna 2003, č. j. 17 Co 112/2003 – 211 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení zastavil. Odvolací soud dospěl k závěru, že vzal-li žalobce žalobu zpět proto, že uplatňovaná pohledávka zanikla splněním ze strany dlužníka, ztrácí spor z pohledu obou účastnických stran i z pohledu §1 a §2 o. s. ř. své opodstatnění, proto v daném případě neexistují vážné důvody pro nesouhlas se zpětvzetím žaloby.
Žalovaná podala proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání s tím, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci v tom, že odpadla podstata sporu. Požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, aby řízení ve věci mohlo být dokončeno, neboť zastavení řízení nebylo namístě.
Žalobce ve vyjádření k dovolání poukazuje, že dovolání žalované není v dané věci přípustné. Odvolací soud ve věci samé nerozhodoval, změna rozhodnutí soudu prvního stupně není změnou rozhodnutí ve věci samé, a proto dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jak se domnívá žalovaná.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně o neúčinnosti zpětvzetí žaloby (§96 odst. 3 o. s. ř.) tak, že řízení zastavil, není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Dle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení o zastavení řízení je sice usnesením, jímž se řízení končí, usnesením „ve věci samé“ však není, takže dovolání dle §237 o. s. ř. přípustné není.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. pak nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl [§243b odst. 5, §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta (účelně vynaloženým nákladem byl shledán sepis vyjádření k dovolání do rozhodnutí procesní povahy ve výši 375,- Kč /část dvanáctá hlava první bod 10 zákona č. 30/2000 Sb., §14 odst. 3, §15 v návaznosti na §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)/ a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tedy celkem ve výši 450,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.
Brně dne 12. února 2004
JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.
předsedkyně senátu