ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.194.2003.1
sp. zn. 32 Odo 194/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně L. A., spol. s r. o., zastoupené, advokátkou, proti žalovanému J. K., zastoupenému, advokátem, o 41 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 7 C 331/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2001 č. j. 25 Co 85/2001-54, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2001 č. j. 25 Co 85/2001 - 54 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. března 2001 č. j. 25 Co 85/2001 - 54 odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. září 2000 č. j. 7 C 331/99 - 43, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 41 500 Kč s 20% úrokem z prodlení od 1. 1. 1999 do zaplacení a nahradit jí náklady řízení. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně doručovaný zástupci žalovaného do vlastních rukou na adresu jeho sídla, byl po opakovaném bezvýsledném pokusu o doručení uložen na poště dne 29. 9. 2000 a ve smyslu ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. se považuje za doručený uplynutím třídenní lhůty. Posledním dnem 15ti denní odvolací lhůty byl den 17. 10. 2000. Protože odvolání bylo podáno na poště dne 18. 10. 2000, stalo se tak až po uplynutí odvolací lhůty uvedené v ustanovení §204 odst. 1 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že zásilku obsahující rozsudek soudu prvního stupně nelze považovat za doručenou náhradním způsobem dne 17. 10. 2000, jelikož nebyl splněn zákonný předpoklad fikce tzv. náhradního doručení, neboť pošta při doručování nedodržela postup předepsaný občanským soudním řádem a poštovním řádem. Žalovaný namítá, že pošta neučinila dva bezvýsledné pokusy o doručení písemnosti určené do vlastních rukou. Pošta neučinila dne 27. 9. 2000 výzvu, neboť tohoto dne pracovnice advokátní kanceláře zástupce žalovaného byla poštovní doručovatelkou zastižena, když dne 27. 9. 2000 jí byla doručena zásilka ve věci jiného klienta, jejímž odesílatelem byl Okresní soud v Nymburce. Předmětná zásilka byla žalovanému doručena až v den faktického předání zásilky, tj. 4. 10. 2000. Žalovaný tak podal odvolání včas a navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) projednal věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán důvody uplatněnými v dovolání. Zúřední povinnosti přihlíží toliko k vadám uvedeným v §237 o. s. ř., a je-li dovolání přípustné, i k jiným vadám řízení, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Výrok dovoláním napadeného usnesení vyjadřuje závěr odvolacího soudu, že odvolání žalovaného bylo ve smyslu §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. podáno opožděně, to jest po uplynutí lhůty určené v §204 odst. 1 o. s. ř. Jelikož tato patnáctidenní lhůta počíná od doručení rozsudku soudu prvního stupně, zahrnuje uvedený závěr i zjištění, že rozsudek byl účastníku řádně doručen. Platí totiž, že jen řádné a právním předpisům vyhovující doručení má za následek, že odvolací lhůta počne běžet osobě, které je rozsudek doručován. Posouzení, zda je v konkrétním případě vyslovená podmínka splněna, pak vychází současně z určitého právního názoru /výkladu právních předpisů, jež upravují doručování/ a skutkových zjištění o okolnostech, které jsou z hlediska těchto právních předpisů rozhodné.
Právě námitky proti skutkovým závěrům představují těžiště důvodů, které dovolatel vyjádřil v dovolání. Nesouhlas se skutkovými závěry odvolacího soudu lze v dovolacím řízení uplatnit v rámci dovolacích důvodů podle ustanovení §241 odst. 3 písm. b) resp. c) o. s. ř.
Ve smyslu §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat pro důvod, který spočívá v tom, že řízení je postiženo jinou vadou (než uvedenou v §237 o. s. ř.), jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Stejnopis písemného vyhotovení rozsudku se doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou (§158 odst. 2 o. s. ř.).
Podle ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, z ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že písemnost mu může být doručena uložením na poště nebo u orgánu obce jen tehdy, jestliže se v místě doručování zdržuje; z tohoto hlediska je rozhodný den, kdy se doručovatel poprvé pokusil adresátovi písemnost doručit (kdy jej nezastihl) a kdy mu proto zanechal uvědomění, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení.
V posuzovaném případě z obsahu spisu (doručenky připojené na č.l. 42) vyplývá, že první pokus o doručení zásilky obsahující rozsudek soudu prvního stupně, určené do vlastních rukou zástupci žalovaného, advokáta, JUDr. P. M., byl učiněn dne 27. září 2000, kdy byla na adrese, kterou uvedl jako své sídlo, zanechána výzva, druhý pokus pak dne 29. září 2000, kdy byla písemnost uložena na poště P. 2 a adresát byl o tom vyrozuměn. Žalovaný převzal osobně zásilku dne 4. října 2000. Z otisku podacího razítka pošty obsažené na obálce, v níž se nacházelo odvolání žalovaného, se podává, že odvolání bylo podáno k poštovní přepravě jako zásilka R 016225 dne 18. října 2000.
K tomu, aby mohla být vyvrácena správnost údajů o doručení obsažených v doručence (na č.l. 42 spisu), musí účastník řízení především tvrdit skutečnosti, jež vedou k závěru, že údaje v doručence nejsou pravdivé. Jde-li o tzv. náhradní doručení písemnosti určené do vlastních rukou účastníka, jsou tvrzeními, jež v případě, že jsou prokázaná, která mohou vyvrátit závěr o doručení dokladovaném doručenkou, v podstatě jen tvrzení, že se nezastižený adresát v době pokusu o doručení písemnosti v místě doručení nezdržoval, případně tvrzení, že pošta při doručování zásilky nedodržela předepsaný postup. Vzhledem k tomu, že doručenka má povahu veřejné listiny, je účastník, který zpochybňuje správnost údajů uvedených na doručence (namítá, že stanovený postup doručování nebyl dodržen), povinen nabídnout soudu důkazy k prokázání těchto tvrzení; není-li totiž prokázán opak, potvrzuje doručenka pravdivost toho, co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno (§134 o. s. ř.). Je tedy na dovolateli, aby prokázal, že údaje uvedené na doručence jsou nesprávné. Zároveň je třeba zdůraznit, že pro řádné doručení listovní zásilky podle §47 odst. 2 o. s. ř. postačuje fakt, že výzva a vyrozumění o uložení zásilky byly vhodným způsobem učiněny. Jestli se vyrozumění či výzva následně nedostanou do rukou adresáta, např. z důvodu jejich ztráty z poštovní schránky, není pro posouzení doručení rozhodující.
Soud prvního stupně provedl důkazy k prokázání dovolacího tvrzení, jímž žalovaný zpochybňoval naplnění předpokladů účinnosti náhradního doručení rozsudku soudu prvního stupně s poukazem na to, že se v době doručování rozsudku tj. dne 27. září 2000 v místě doručení zdržoval, avšak zásilka mu nebyla poštou doručována tak, jak je uvedeno na doručence. Svědkyně E. F., která byla v době doručování rozsudku soudu prvního stupně zaměstnána v advokátní kanceláři zástupce žalovaného, při výslechu dne 15. října 2003 před soudem prvního stupně uvedla, že se v době doručování rozsudku soudu prvního stupně na adrese sídla zástupce žalovaného zdržovala a přebírala poštu. Dovolenou měla v pátek 29. září 2000. V pondělí našla ve schránce oznámení o tom, že je uložena zásilka na poště. Na základě telefonátu na poštu byla zásilka opětovně doručena. Svědkyně M. S., poštovní doručovatelka Česká pošta P. 2 uvedla, že na poště v P. 2 je zaměstnána 11 roků, nepamatuje si, zda dne 27. září 2000 doručovala nějakou poštu do advokátní kanceláře JUDr. M. Z doručenky č. j. 6 C 790/99-21, vzor 13 9/11 2000, se podává, že svědkyně F. dne 27. září 2000 přebírala doporučenou zásilku ve věci jiného klienta, jejímž odesílatelem byl Okresní soud v Nymburce, doručovanou poštou P. 2.
Z uvedených důkazů učinil dovolací soud závěr, že pracovnice zástupce žalovaného, E. F., která byla ve smyslu §48 odst. 3 o. s. ř. pověřena přejímáním zásilek, se dne 27. září 2000 zdržovala v místě, kde měl být poštou doručován rozsudek soudu prvního stupně, a přebírala zde poštu. Předmětná zásilka jí však toho dne doručována nebyla. První pokus o doručení zásilky s výzvou tak pošta neučinila. Nebyly proto splněny předpoklady vyžadované ustanovením §47 odst. 2 o. s. ř. pro uložení této písemnosti na poště a pro její doručení tímto náhradním způsobem. Závěr soudu o tom, že se den 2. října 2000 považuje za den doručení rozsudku soudu prvního stupně žalovanému, proto nemůže být v souladu se zákonem.
Protože usnesení odvolacího soudu bylo vydáno v řízení, jež trpí vadou podle §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., nemůže být posouzeno jako správné, Nejvyšší soud České republiky je zrušil (§243b odst. 1 a §243b odst. 2 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor uvedený v tomto usnesení je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního a řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. ledna 2004
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu