ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.200.2004.1
sp. zn. 32 Odo 200/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně O. C., a.s., zastoupené, advokátem, proti žalovanému F. n. m. Č. r., zastoupenému, za účasti vedlejší účastnice T. a.s., zastoupené, advokátem, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 Cm 467/98, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. července 2003, č.j. 1 Cmo 23/2003-165, 1 Cmo 180/2003, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 4. října 2002, č.j. 27 Cm 467/98-155, kterým Městský soud v Praze přerušil řízení do doby pravomocného rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 126/98 (výrok I.). a zamítl návrh žalobkyně na nařízení, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce (výrok II.).
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí pro jeho rozpor s hmotným právem a důvodnost o ustanovení §241a odst. 2 písm.a) a b) o. s. ř. Namítajíc, že řízení bylo postiženo vadou mající za následek nesprávné rozhodnutí obecných soudů o přerušení řízení obecnými soudy, dovolatelka snesla argumenty na podporu jí uplatněného dovolacího důvodu a navrhla, aby dovolací soud potvrzující výrok usnesení odvolacího soudu ve znění usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení zrušil, věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a nařídil, aby věc projednal a rozhodl jiný soudce.
Ve vyjádření k dovolání žalovaný poukázal především na nepřípustnost podaného dovolání s tím, že navrhl jeho odmítnutí a aby byla uložena povinnost žalobkyni nahradit mu náklady dovolacího řízení.
Jelikož řízení před soudem prvního stupně bylo zahájeno po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Z obsahu dovolání dovolací soud dovodil, že podání žalobkyně směřuje jen proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních §238, §238a a §239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jde o usnesení ve věci samé. Protože usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení, však nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl [§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalovanému vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalovaného sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 3.125,- Kč podle §5 písm. a), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 21. září 2004
JUDr. Miroslav Gallus,v.r.
předseda senátu