ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.221.2004.1
sp. zn. 32 Odo 221/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně K. K. M. s.r.o., proti žalované G. S. s.r.o., zastoupené, advokátkou, o zaplacení 33.849,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 7 C 161/2002, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. července 2003, č.j. 12 Co 353/2003-23, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 7. května 2003, č.j. 7 C 161/2002-13, kterým Okresní soud v Tachově odmítl podle §174 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) odpor proti jím vydanému platebnímu rozkazu ze dne 4. listopadu 2002, č.j. 7 C 161/2002-5, z důvodu, že nelze zjistit, kdo jej učinil.
Žalovaná podala proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, namítajíc, že jsou dány dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) i b) o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, jež měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka snesla podrobné argumenty na podporu závěru o existencí jí tvrzených důvodů a navrhla, aby dovolací soud před rozhodnutím o dovolání odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a aby zrušil usnesení odvolacího soudu, případně usnesení soudů obou stupňů s vrácením věci odvolacímu soudu, případně soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Jelikož usnesení soudů obou stupňů byla vydána po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238, §238a a §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. není dána již proto, že dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení o odmítnutí odporu je sice usnesením, jímž se řízení končí, usnesením „ve věci samé“ však není.
Ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odporu, nelze podřadit žádnému z usnesení v těchto ustanoveních taxativně uvedených. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., podle něhož lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li usnesením odvolacího soudu potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení řízení, a nikoli odmítl-li soud prvního stupně podle §174 odst. 3 odpor proti platebnímu rozkazu.
Tento závěr s sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl (srov. shodně též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 2059/2001, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod číslem 89).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. září 2004
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu