ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.281.2003.1
sp. zn. 32 Odo 281/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Ing. J. V., zastoupeného, advokátem, proti žalované P. S. a.s., zastoupené, advokátkou, o zaplacení částky 215 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 112/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2002 č. j. 19 Co 343/2002-59, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 575 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám, advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 22. dubna 2002 č. j. 10 C 112/2001-35 uložil žalované, aby zaplatila žalobci částku 215 000 Kč s 12% úrokem z prodlení p. a. od 12. 3. 1999 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že mezi účastníky byla 29. 12. 1997 uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem byl sportovní kůň K. Dne 10. 12. 1998 si kůň poranil v zamrzlém výběhu jezdeckého areálu O. nohu a téhož dne byla provedena jeho euthanasie. Soud prvního stupně nepřihlédl k námitce žalované, že k úrazu došlo mimo místo domácího ustájení v L., neboť pojistná smlouva neobsahovala ujednání o výlučném místě pojištění a údaj o místě ustájení uvedl žalobce v dotazníku, který nebyl do smlouvy pojat. Obranu žalované, pokud tvrdila, že ke škodě došlo nedbalostí žalobce, který ve výběhu ponechal dvě hromady poházených železničních pražců, soud prvního stupně nepřijal, neboť mechanismus poranění koně nebyl prokázán. Pokud žalovaná dále namítala, že pojištěn byl chovný valach, nikoliv sportovní kůň, odkázal soud prvního stupně na Příruční slovník naučný, podle kterého je valach „vykastrovaný samec koně“, nemůže být proto chovný. To, že žalovaná měla vědomost o tom, že je pojištěn sportovní a dostihový kůň, dovodil soud prvního stupně také z toho, že bylo sjednáno pojistné plnění ve výši 250 000 Kč, což bylo limitem pro sportovní koně a žalovaná přijímala pojistné z ceny koně ve výši 200 000 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že účastníci sjednali platnou pojistnou smlouvu podle §788 občanského zákoníku (dále jen („ObčZ“), žalobce platil řádně sjednané pojistné a za situace, kdy došlo k pojistné události, je žalovaná povinna plnit podle §797 odst. 1 ObčZ po odečtení vyplacené zálohy ve výši 10 000 Kč a spoluúčasti žalobce ve výši 10% z pojistné částky, tedy 25 000 Kč.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. listopadu 2002 č. j. 19 Co 343/2002-59 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, který podle jeho názoru vyhodnotil provedené důkazy v souladu s §132 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a přijal na tomto základě logické závěry. Nepřisvědčil odvolací námitce žalované, že pojištěný kůň byl označen jako „chovný valach“, čímž došlo z její strany k omylu, který činí smlouvu relativně neplatnou. Při vyplňování informací o koni navrhovaném do pojištění bylo v předtisku žalované chybně vyškrtnuto slovo hřebec, dopsáno valach a došlo tak k označení „chovný ve stáří 3 roky věku valach“. Logickému závěru soudu prvního stupně o tom, že žalovaná měla vědomost, že pojišťuje sportovního a dostihového koně, zcela jednoznačně svědčí výše pojistného plnění, která přesahovala limity uvedené v oddílu VI. bod 1 písm. a) až g) Smluvního ujednání pro pojištění koní pro případ uhynutí, usmrcení nebo nutné porážky a naopak odpovídala pojistné částce, kterou bylo možno sjednat pouze pro valacha určeného pro sportovní a dostihové účely. Oporu v provedeném dokazování také nemá obrana žalované týkající se místa pojistné události. Místo ustájení koně jako místo pojištění totiž nebylo sjednáno a obec L. byla pouze údajem o bydlišti žalobce. Nebylo proto možno podle argumentace žalované aplikovat §798 ObčZ, podle kterého je pojistitel oprávněn plnění z pojistné smlouvy přiměřeně snížit, jestliže na základě vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi bylo určeno nižší pojistné. Vyloučena je také aplikace §802 odst. 2 ObčZ, neboť nejde o situaci, kdy by se žalovaná až po pojistné události dozvěděla, že její příčinou je skutečnost, kterou pro vědomě nepravdivé nebo neúplně odpovědi nemohla zjistit při sjednávání pojištění a která byla pro uzavření pojištění podstatná. Rozsudek soudu prvního stupně je podle závěru odvolacího soudu věcně správný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, v němž uvedla, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, který dovozuje jednak z toho, že rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně je podle jejího názoru v rozporu s dosavadní judikaturou dovolacího soudu, konkrétně rozhodnutím ze dne 29. listopadu 2001 sp. zn. 29 Cdo 1422/99, a také z toho, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s hmotným právem. Dovolatelka především namítla, že „Dotazník o koni navrhovaném k pojištění“ (dále jen „dotazník“) je součástí pojistné smlouvy, což dovozuje především z formulace použité v pojistné smlouvě – „navrhovatel uzavírá následující druhy pojištění dle jednotlivých příloh“ a také z toho, že předmětný dotazník je podepsán oběma smluvními stranami. Stejný závěr je nutno přijmout i pro listinu „Pojištění hospodářských zvířat“, která je rovněž podepsána oběma stranami a za součást pojistné smlouvy byla odvolacím soudem považována. Opačný závěr by vedl k tomu, že pojistná smlouva by neobsahovala vymezení pojistné události nezbytné podle §788 odst. 1 ObčZ, ani určení pojištěného zvířete nezbytné podle oddílu II bodu 2 Všeobecných pojistných podmínek, takže by se tato smlouva stala absolutně neplatným právním úkonem. Ve zmíněném rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky pak byl přijat závěr, že „neobstojí argument, že nepodepsaná příloha, na kterou smlouva odkazuje, není součástí smluvního vztahu“. Odvolací soud tedy podle názoru dovolatelky řešil otázku příloh jako součástí smlouvy jinak než dovolací soud. Dovolatelka dále namítla, že k pojistné události nedošlo v místě pojištění, jak je nezbytné podle Všeobecných pojistných podmínek v jejich oddílu V, bodu 1, které jsou podle §788 odst. 2 ObčZ součástí pojistné smlouvy, neboť podle dotazníku byly místem ustájení koně L., k pojistné události však došlo v O. vzdáleném několik kilometrů. Dovolatelka dále namítla, že nevěděla v době vzniku pojištění, ani v době pojistné události, že kůň K. je koněm sportovním, ani dostihovým, neboť v listu „Pojištění hospodářských zvířat“ je označen jako „valach K.“ a v dotazníku jako „chovný valach“. Žalobce tak porušil povinnost, kterou mu ukládá §793 ObčZ – odpovědět úplně a pravdivě na všechny písemné otázky pojistitele týkající se pojištění – tedy nejen na ty, které jsou uvedeny v pojistné smlouvě. Dovolatelka poukázala na to, že žalobce věděl, že pojišťované zvíře provozovalo sportovní činnost, přesto nepravdivým a neúplným zodpovězením otázek pojistníka uvedl dovolatelku jako pojistitele v omyl a pojistná smlouva je proto ve smyslu §49a ObčZ relativně neplatná. Stejně tak podle názoru dovolatelky pominuly soudy obou stupňů skutečnost, že se podle oddílu IV bod 2 Všeobecných pojistných podmínek pojištění nevztahuje na zvířata, která slouží výdělečným účelům. Pokud kůň K. byl za své sportovní výkony honorován, nemá žalobce nárok na pojistné plnění. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání vyvracel námitky dovolatelky. Nesouhlasí s jejím názorem, že dotazník byl součástí pojistné smlouvy. Dotazník je pouze jedním z procesních kroků, jež jsou předkládány jako důkazy pro následné uzavření smlouvy o pojištění, jak o tom svědčí už název „Dotazník o koni navrhovaném k pojištění“. Přílohou smlouvy byl pouze dokument „Pojištění hospodářských zvířat“ skutečně označený jako „dodatek č. 1 k pojistné smlouvě číslo 21975047“. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR citované dovolatelkou řeší podle názoru žalobce zcela jiný problém opačné povahy, kdy byla napadána platnost dokumentu, jenž měl povahu přílohy a smlouva na něj odkazovala, ale nebyl podepsán; v daném případě se však jedná o dokument oboustranně potvrzený, který nemá povahu přílohy a smlouva na něj neodkazuje. K právnímu významu místa zranění koně poukázal žalobce na absurditu závěru, že by bylo sjednáváno pojištění sportovních zvířat pouze pro místo stáje. Žalobce nesouhlasí s argumentací dovolatelky ustanovením §802 odst. 1 ObčZ, který se týká „vědomého porušení povinností“ žalobcem. V dotazníku je sice uvedeno chovný valach, ale dovolatelka nikde nevysvětlila, v jaký omyl měla být tímto vyplněním uvedena. Dovolatelka se nemohla nikdy důvodně domnívat, že pojišťuje zvíře, které není využíváno sportovně, když se sportovní povaha koně plně odrazila v jeho ceně a z toho vyplývajícího pojistného a také ve výši pojistného plnění částkou 250 000 Kč, která by jistě neodpovídala zvířeti, jež stráví zbytek života ve stáji, aniž mohlo být využito k chovu. Žalobce dále poukázal na to, že honorování vítězných sportovců čestnými částkami při občasné účasti na sportovních soutěžích koní nelze považovat za výdělečnou činnost, která je vyloučena z pojištění, jak nesprávně argumentovala dovolatelka. Žalobce navrhl odmítnutí dovolání jako zjevně bezdůvodného.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Odvolací soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nebylo v pojistné smlouvě sjednáno místo pojištění a tudíž námitka žalované, že k pojistné události nedošlo v místě pojištění, je neopodstatněná. Nejvyšší soud se s tímto závěrem ztotožňuje. Mezi účastníky bylo sporné, zda listina označená jako „Dotazník o koni navrhovaném k pojištění“ byla součástí pojistné smlouvy, když do vlastního textu smlouvy nebyl přímý odkaz na tuto listinu pojat. Počet příloh smlouvy je smlouvou omezen výslovně na jednu přílohu o jednom listu. Za situace, kdy je listina „Pojištění hospodářských zvířat“ označena za dodatek č. 1 k pojistné smlouvě č. …, nelze mít pochyb o tom, že je tou přílohou, na niž pojistná smlouva odkazuje. Listina „Pojištění hospodářských zvířat“ jako součást pojistné smlouvy však ve svém textu odkazuje na jednu přílohu o jednom listu. Za této situace nelze dospět k jinému závěru, než že touto přílohou je předmětný „Dotazník o koni navrhovaném k pojištění“ a že tento dotazník je rovněž součástí pojistné smlouvy. To však nic nemění na tom, že místo pojištění ve smlouvě sjednáno nebylo. V dotazníku je pouze uvedeno místo ustájení koně, a to obec L.. Bez dalšího ujednání ve smlouvě však místo ustájení nelze považovat za sjednané místo pojištění zvířete. Pokud je v oddíle V bodě 2 Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění hospodářských zvířat pro případ uhynutí, usmrcení nebo nutné porážky uvedeno, že jsou-li zvířata ustájena nebo chována v nemovitosti, je místo pojištění obvykle vymezeno adresou nebo číslem parcely, je nutno toto ujednání považovat za pokyn, jakými údaji se místo pojištění sjednává.
Dovolatelka dále namítla, že žalobce porušil povinnosti stanovené v §793 odst. 1 ObčZ ukládající tomu, kdo s pojistitelem uzavírá pojistnou smlouvu, povinnost odpovědět pravdivě a úplně na všechny písemné dotazy pojistitele týkající se sjednávaného pojištění, takže nevěděla ani v době vzniku pojištění, ani v době, kdy došlo k pojistné události, že pojišťované zvíře je koněm sportovním, čímž byla žalobcem uvedena v omyl. Žalobce do přílohy smlouvy „Pojištění hospodářských zvířat“ uvedl, že předmětem pojištění je tříletý valach; v „Dotazníku“ je sice vyznačeno, že se jedná o “chovného valacha“, neboť z předtištěné nabídky „chovný hřebec“ je přeškrtnuto pouze slovo „hřebec“ a nahrazeno slovem „valach“, nicméně dovolatelka nevysvětlila, v jaký omyl měla být uvedena. Pojišťován byl valach, nemohlo jít tedy o chovné zvíře. Pokud však dovolatelka na základě údajů uvedených v přílohách pojistné smlouvy sjednala pojistnou částku ve výši 250 000 Kč, neobstojí její tvrzení, že nevěděla o tom, že pojišťuje zvíře, které není využíváno sportovně, a to zejména s ohledem na volbu výše sjednaného pojistného plnění, odpovídajícího podle jejích vlastních limitů sportovnímu a dostihovému koni. Zcela jednoznačně se dále sportovní povaha koně plně odrazila také v jeho ceně a z toho vyplývající výši pojistného.
Dovolací soud nepřijal ani další námitku dovolatelky, podle níž byl kůň přijetím honorářů za sportovní výkony využíván k výdělečné činnosti, což zamezuje oddíl IV. bod 2.Všeobecných pojistných podmínek. Odvolací soud sice řízení zatížil vadou, neboť tuto námitku uplatnila žalovaná již v odvolání a odvolací soud se s touto námitkou nevypořádal. Tato vada však nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a nemohla ani vyvolat zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu. Výdělečnou činností je totiž nutno rozumět soustavnou činnost, která je vykonávána za účelem opatření prostředků pro životní potřeby. Jak správně namítl žalobce ve vyjádření k dovolání, odměňování vítězných sportovců čestnými částkami při občasné účasti na sportovních soutěžích koní nelze považovat za výdělečnou činnost, která je vyloučena z pojištění. Navíc podle oddílu III bodu 3 Smluvního ujednání pro pojištění koní pro případ uhynutí, usmrcení nebo nutné porážky je uvedeno, že odchylně od oddílu IV, bodu 2 Všeobecných pojistných podmínek jsou pojištěna zvířata, která slouží výdělečným účelům.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nemá zásadní právní význam, neboť rozhodné právní otázky řeší v souladu s hmotným právem a vzhledem k charakteru řešených otázek, kdy jde o výklad smluvních ujednání, postrádá judikatorní přesah pro řešení jiných sporů.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalobce sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 7 500 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. května 2004
JUDr. Zdeněk Des,v.r.
předseda senátu