ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.285.2004.1
sp. zn. 32 Odo 285/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce V. z. d. H., proti žalovanému P. f. České republiky, zastoupenému, advokátkou, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 81 C 411/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2003 č. j. 15 Co 675/2002-189, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 2. června 2003 č. j. 81 C 411/99-179 připustil zpětvzetí žaloby, zrušil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. března 2003 č. j. 81 C 411/99-172, zastavil řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesení soudu prvního stupně usnesením ze dne 30. září 2003 č. j. 15 Co 675/2003-189 potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které odůvodnil tím, že nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že jeho morální zájem na rozhodnutí ve věci vydáním rozsudku není ve smyslu §96 odst. 3 o. s. ř. vážným důvodem pro rozhodnutí, že zpětvzetí žaloby není účinné. Podání žaloby bylo podle jeho názoru reakcí žalobce na návrh na prohlášení konkurzu na jeho majetek, který podal žalovaný, když žalobce neuhradil kupní cenu podniku, který mu prodal žalovaný. Žalobu vzal zpět, protože byla rozsudkem soudu prvního stupně zamítnuta. K obdobnému účelovému jednání žalobce by podle názoru žalovaného mohlo dojít i v řadě dalších případů, což by vedlo k narušení právní jistoty účastníků soudního řízení. Dovolatel navrhl zrušení usnesení soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v §237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je dále přípustné podle §238 o. s. ř., musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení. V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci konkurzu a vyrovnání, ve věci výkonu rozhodnutí, apod.) je dovolání přípustné podle §238a o. s. ř. Z žádného ustanovení (a to ani z ustanovení §239 o. s. ř.) však nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno v důsledku zpětvzetí žaloby. Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. dubna 2004
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu