ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.32.2004.1
sp. zn. 32 Odo 32/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce J. M., zastoupeného, advokátem, proti žalované pojišťovně Č. r., o zdržení se jednání a odstranění závadného stavu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 161/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. dubna 2003, č.j. 3 Cmo 113/2002-93, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 7. března 2002, č.j. 33 Cm 161/2000-71 uložil žalované zdržet se zneužívání dominantního postavení vůči žalobci a odstranit závadný stav tím, že se žalobcem do 15 dnů od právní moci rozsudku uzavře smlouvu o poskytování zdravotnické dopravy podle §17 z. č. 48/1997 Sb., a žalobu zamítl v části, v níž žalobce požadoval uzavření smlouvy s obsahovými a formálními náležitostmi stanovenými v §1 a 2 a příloze 7 vyhl. č. 457/2000 Sb., kterou se vydávají rámcové smlouvy, v platném znění, a v příloze vyhl. č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, v platném znění, a v části, v níž na žalovaném žalobce požadoval poskytnout přiměřené zadostiučinění tím, že žalovaný rozsudek na svůj náklad uveřejní nejméně ve dvou denících nebo týdenících distribuovaných na území okresu H. nebo v regionálních přílohách celostátních deníků distribuovaných v témž okrese do 30 dnů od právní moci rozsudku; zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. dubna 2003, č.j. 3 Cmo 113/2002-93, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a zároveň rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že žalovaná si svou povinnost podle §46 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, tj. zajistit poskytování zdravotní péče svým pojištěncům, plní, služby žalobce nejsou pro ni k tomu nutné, a protože nebylo možno ani dovodit, že by žalovaná nerespektovala veřejný zájem svévolným bráněním vstupu žalobce do okruhu svých smluvních partnerů, uzavřel, že žalovaná své postavení vůči žalobci nijak nezneužila.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Má za to, že v řízení byl sice uspokojivě zjištěn skutkový stav, ale odvolací soud založil své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci, jestliže učinil právní závěr jen na základě zákona č. 48/1997 Sb. s tím, že žalovaná nejednala v rozporu s daným zákonem jí uloženou povinností zajistit v určité oblasti zdravotní služby pro své pojištěnce, a nevzal v úvahu zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, zejména jeho §9 odst. 3, který výslovně zakazuje soutěžitelům zneužívání dominantního postavení na trhu. Připustil, že tzv. „dominant“ není povinen uzavřít smlouvu s každým, ale zároveň poukázal, že uzavření smlouvy může odmítnout, jestliže jej k tomu vedly racionální a ospravedlnitelné důvody, přičemž žádný takový důvod žalovaná během řízení neuvedla. Odvolací soud za relevantní důvod nesprávně akceptoval skutečnost, že v předmětné geografické oblasti je již zdravotnická přeprava v dostatečné míře zajištěna. Uvedené hodnocení však nepřísluší soudu ani žalované. Byla-li by totiž zdravotnická přeprava na daném území skutečně dostatečně zajištěna, těžko by měl žalobce zájem o vstup na takto saturovaný trh. Domnívá se, že žalovaná bráněním vstupu nového subjektu na trh omezuje hospodářskou soutěž. Za zcela absurdní (odvolacím soudem akceptované) považuje tvrzení žalované, že odmítla uzavřít smlouvu s žalobcem, protože je vázána požadavkem hospodárnosti, neboť vstupem nového přepravce nemůže dojít k eskalaci nákladů, bude-li pacientů vyžadujících přepravu stále stejně. navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř. a neshledal dovolání žalobce důvodným.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud nepochybil, aplikoval-li v dané věci na zjištěný skutkový závěr, že dopravní zdravotní služba je v daném regionu dostatečně zajištěna, a který dovolatel ostatně ani nenapadal, ustanovení §46 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. Sám dovolatel připustil, že žalovaná, která má v daném regionu na trhu dominantní postavení, není povinna uzavřít smlouvu s každým zájemcem a uzavření smlouvy může odmítnout, jestliže ji k tomu vedou racionální a ospravedlnitelné důvody. Domnívá-li se žalobce, že těmito důvody nemůže být skutečnost, že v předmětné geografické oblasti je již zdravotnická přeprava dostatečně zajištěna, není jeho názor správný, a vyvrací jej přímo znění §46 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., podle něhož je zdravotní pojišťovna povinna zajistit poskytování zdravotní péče svým pojištěncům a tuto povinnost plní prostřednictvím zdravotnických zařízení, se kterými uzavřela smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče. Dospěl-li tedy odvolací soud k závěru, že má-li žalovaná v daném regionu již smluvně zajištěno plnění své povinnosti - zajištění dopravních zdravotnických služeb, a služby žalobce pro ni nejsou k plnění uvedené povinnosti již nutné, není možno konstatovat, že neexistoval ospravedlnitelný důvod, pro který žalovaná odmítla uzavřít smlouvu o poskytování zdravotní dopravní služby s žalobcem. Není správný ani názor dovolatele, že racionálními důvody pro odmítnutí smlouvy nemohou být důvody hospodárnosti, jestliže by se vstupem žalobce do oblasti zajišťování dopravních služeb nezvýšil počet pacientů vyžadujících tyto služby. Dovolatel však pominul, že například náklady zdravotní pojišťovny se zcela určitě zvýší, bude-li muset zajišťovat vyúčtovávání služeb s dalším subjektem. Poukazuje-li dovolatel, že odvolací soud nevzal v úvahu zák. č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, zejména jeho ustanovení §9 odst. 3, podle něhož monopolní nebo dominantní postavení nesmí být soutěžitelem zneužíváno na újmu jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů, ani na úkor veřejného zájmu, pak je třeba odkázat na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v němž vrchní soud uzavřel, že žalovaná své postavení vůči žalobci nijak nezneužila, přičemž nebylo ani prokázáno, že by žalovaná nerespektovala veřejný zájem a svévolně bránila žalobci ve vstupu do okruhu svých smluvních partnerů. Z uvedeného je zřejmé, že s ustanovením §9 odst. 3 zákona č. 63/1991 Sb. se odvolací soud vypořádal, dospěl-li k závěru, že postavení žalované nebylo na újmu žalobce zneužito. Poukazuje-li dovolatel na §9 odst. 3 písm. c) zákona č. 63/1991 Sb., podle něhož se zneužitím míní uplatňování rozdílných podmínek při shodném či srovnatelném plnění vůči jednotlivým účastníkům trhu, jimiž jsou tito účastníci v hospodářské soutěži znevýhodňováni, pak je nutno konstatovat, že i kdyby bylo prokázáno, že žalobce nabízel shodné či srovnatelné plnění, muselo by být zároveň prokázáno, že zneužití svého postavení se žalovaná dopustila uplatňováním rozdílných podmínek vůči jednotlivým účastníkům trhu. Jestliže však daném případě ze skutkových zjištění vyplývá, že před odmítnutím uzavření smlouvy žalovaná dala podnět ke konání výběrového řízení ohledně žalobcem nabízených dopravních zdravotních služeb, které následně bylo vyhlášeno a konalo se, dospěl odvolací soud ke správnému závěru, že žalovaná své postavení vůči žalobci nijak nezneužila, neboť z uvedeného nelze učinit závěr, že by se žalovaná dopustila uplatňování rozdílných podmínek vůči jednotlivým účastníkům trhu.
Z uvedeného vyplývá, že právní názor, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, je správný, a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. není naplněn.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Protože nebylo zjištěno a ani dovolatelem tvrzeno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen takovými vadami, Nejvyšší soud České republiky, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř. ), dovolání žalobce podle §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. září 2004
JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.
předsedkyně senátu