ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.35.2004.1
sp. zn. 32 Odo 35/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce M. Ch., proti žalované D. N., o zaplacení 217.974,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 7 C 110/93, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. ledna 2003, č.j. 17 Co 195/2002-179, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným usnesením připustil zpětvzetí žaloby a zrušil rozsudek ze dne 31. března 2000, č.j. 7 C 110/93-129 v odvoláním dotčených výrocích, kterými Okresní soud v Chomutově uložil právnímu předchůdci žalované zaplatit žalobci částku 195.441,- Kč a náklady řízení, a řízení o zaplacení částky 195.441,- Kč zastavil (výrok I.). Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu výslovně v rozsahu jeho druhého výroku o nákladech řízení podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §238 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.“) a důvodnost o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) téhož právního předpisu, jehož prostřednictvím odvolacímu soudu vytkl nesprávné právní posouzení věci co do rozhodnutí o nákladech řízení. Dovolatel snesl argumenty na podporu svého názoru o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu a navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000). Tak tomu bylo i v dané věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s částí dvanáctou, hlavou I., bodem 15., zákona č. 30/2000 Sb. rovněž věc projednal a rozhodl podle dosavadních právních předpisů, jak sám výslovně zmínil v důvodech usnesení.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání žalobce směřuje výslovně do druhého výroku usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (majícího s ohledem na §167 odst. 1 o. s. ř. povahu usnesení).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, nejde-li o usnesení ve věci samé, je obecně přípustné pouze za podmínek uvedených v ustanoveních §237 a §238a o. s. ř.
Podle ustanovení §238a o. s. ř. dovolání přípustné není, neboť je nelze podřadit žádnému z usnesení vyjmenovaných v tomto ustanovení.
Zbývá tak posoudit podmínky přípustnosti dovolání určené v ustanovení §237 o. s. ř. Jelikož vady řízení ve smyslu §237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. „zmatečnosti“), k nimž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v §237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatel nenamítal a z obsahu spisu rovněž nevyplývají, není dovolání přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř. Jelikož žalobce z procesního hlediska zavinil (tím, že podal nepřípustné dovolání), že jeho dovolání bylo odmítnuto, nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalované v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. června 2004
JUDr. Miroslav Gallus,v.r.
předseda senátu