ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.470.2003.1
sp. zn. 32 Odo 470/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně J. H., zastoupené, advokátkou, proti žalované D. P., zastoupené, advokátkou, o návrhu žalované na povolení obnovy řízení, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 16 C 339/2001, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2001 č. j. 14 Co 784/2002 - 26, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - město usnesením ze dne 29. března 2002 č. j. 16 C 339/2001 - 19 odmítl návrh žalované, aby soud povolil obnovu řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 14 C 219/99 s odůvodněním, že návrh žalované na obnovu řízení trpí takovými nedostatky, které brání pokračování řízení. Žalovaná, ač řádně poučena ve smyslu §43 o. s. ř., neuvedla důvod obnovy ve smyslu §228 odst. 1 o. s. ř.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 15. ledna 2003 č. j. 14 Co 784/2002 - 26 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, že návrh žalované nemá náležitosti řádné žaloby podle ustanovení §232 odst. 1 o. s. ř. Žaloba na obnovu řízení vykazuje vady, pro které nelze v řízení pokračovat, když zejména v ní nejsou vylíčeny skutečnosti, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, nejsou v ní uvedeny důvody obnovy řízení, které jsou taxativně uvedeny v §228 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla řádně vyzvána soudem, aby žalobu požadovaným způsobem doplnila, přičemž byla poučena o následcích neodstranění vad. Žalovaná vady návrhu neodstranila. Soud prvního stupně žalobu v souladu s §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které odůvodnila stejně jako odvolání tím, že její návrh na povolení obnovy je důvodný, neboť uvádí skutečnosti, které by pro ni znamenaly zcela nepochybně příznivější rozhodnutí ve věci. Namítá, že v řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň - město sp. zn. 14 C 219/99 nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, neboť žalovaná se na jednání, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, nedostavila, avšak své zmeškání řádně omluvila předem. Omluvu omylem zaslala zástupkyni žalobkyně, která soud o této omluvě neinformovala, a naopak navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Žalovaná byla v dobré víře, že se soudu řádně a včas omluvila. Dále poukázala na skutečnost, že rozsudek pro zmeškání vydaný v řízení u Okresního soudu Plzeň - město sp. zn. 14 C 219/99 jí nebyl doručen. Tyto skutečnosti považuje za důvody obnovy řízení. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Nejvyšší soud nejprve posuzoval, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. či jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Tyto vady, jejichž existenci posuzuje dovolací soud z úřední povinnosti, se ze spisu nepodávají a ani žalovaná netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo.
Nejvyšší soud poté posoudil věc z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně ji vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Soudy obou stupňů v posuzovaném případě správně vycházely z §42 odst. 4 o. s. ř., který upravuje obecné náležitosti podání k soudu a dále §232 o. s. ř., který upravuje náležitosti žaloby na obnovu řízení. Obě ustanovení pak soudy správně aplikovaly na žalobu na obnovu řízení, kterou žalovaná podala dne 17. prosince 2001 u soudu prvního stupně, když dospěly k závěru, že tato neobsahuje vylíčení skutečností týkajících se důvodu obnovy tak, aby bylo nepochybné, jaký z důvodů obnovy řízení se uplatňují, a dále skutečností, které svědčí o tom, že žaloba je podána včas. Rozhodujícími skutečnostmi se zejména rozumějí údaje, které jsou nutné k tomu, aby bylo bez dalšího jasné, jaký důvod obnovy byl žalobou uplatněn (§228 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobou na obnovu řízení byl napaden rozsudek pro zmeškání, lze důvody obnovy vztahovat pouze na předpoklady, za nichž byl tento rozsudek vydán (§153b o. s. ř.). Protože provedení dokazování není předpokladem pro vydání rozsudku pro zmeškání, nepřichází zde v úvahu užití důvodu uvedeného v §228 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a poukaz na nové důkazy ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Nové skutečnosti a rozhodnutí, které pro navrhovatele obnovy mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, jsou v tomto případě důvodem obnovy potud, pokud mohou vést k závěru, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. O nové skutečnosti a důkazy ohledně předpokladů, za nichž byl vydán, jde tehdy, jestliže je účastník nemohl použít bez své viny do vyhlášení napadeného rozsudku soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, popřípadě v době uplynutí lhůty k odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Touto novou skutečností proto nemůže být námitka, kterou dovolatelka uvedla již ve svém podání dne 25. 4. 2000, jenž byla soudy posouzena podle obsahu jako odvolání do rozsudku pro zmeškání, tj. že nebyly splněny předpoklady vydání rozsudku pro zmeškání §153b odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná se řádně a včas z jednání, na které byla předvolána omluvila, tuto omluvu však omylem nezaslala soudu, ale zástupkyni žalobkyně, která ji soudu nepředala. Za včasnou omluvu je třeba považovat pouze takovou omluvu, která došla soudu (byla doručena) před zahájením jednání - ustanovení §153b odst. 1 o. s. ř. v tomto předpokladu navazuje na ustanovení §101 odst. 2 o. s. ř.; žalovaná pak sama zavinila, jak tvrdí ve svých podáních, že tuto omluvu nezaslala přímo soudu, ale zástupkyni protistrany. Z výše uvedených důvodů nemůže být důvodem obnovy ani námitka, že žalované nebyl doručen rozsudek pro zmeškání, který žalovaná napadá žalobou, ač Krajský soud v Plzni uvedl v odůvodnění usnesení ze dne 21. prosince 2001 č. j. 13 Co 775/2001 - 41, kterým odmítl odvolání žalované proti uvedenému rozsudku pro zmeškání, že rozsudkem byl žalované ve smyslu §50 o. s. ř. doručen dne 27. 9. 1999. Podle §228 odst. 1 o. s. ř. lze žalobou na obnovu řízení napadnout pouze pravomocný rozsudek.
Žaloba na obnovu řízení žalované ze dne 13. prosince 2001 proto neuvádí důvody obnovy ve smyslu §228 o. s. ř., nýbrž něco jiného než stanoví citované ustanovení a neobsahuje tak všechny potřebné náležitosti předepsané v §232 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že podaná žaloba v dané věci tyto náležitosti neobsahovala a žalovaná přes výzvu soudu učiněnou v souladu s §43 odst. 1 o. s. ř. vytčené vady neodstranila, nemohl soud pokračovat v řízení. Dovolací soud proto uzavřel, že závěr soudů obou stupňů, že žaloba je neprojednatelná, nelze pokračovat v řízení a žalobní návrh, aby soud povolil obnovu řízení, je nutno v souladu s §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnout, je správný.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. dovolání zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobkyni žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. září 2004
JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.
předsedkyně senátu