ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.486.2003.1
sp. zn. 32 Odo 486/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce F. n. m. Č. r., proti žalované F. spol. s r.o., o zaplacení 10,723.791,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 21/24 Cm 98/94, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. ledna 2003, č.j. 7 Cmo 413/2000-261, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci shora uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 22. června 1999, č.j. 24 Cm 98/94-175, kterým bývalý Krajský obchodní soud v Brně žalované uložil zaplatit žalobci částku 10,723.791,- Kč, a dále žalované uložil uhradit náklady řízení žalobci a České republice (první odstavec výroku). Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý odstavec výroku).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Podle dovolatelky se tohoto pochybení dopustily soudy obou stupňů tím, že žalobci přiznali nárok na úrok z prodlení, ačkoliv je třeba podle jejího názoru posoudit konkrétní ustanovení článku V. kupní smlouvy, o něž žalobce opřel svůj nárok, jakož i celou tuto smlouvu jako neplatnou. V dovolání pak snesla argumenty na podporu jí uplatněného dovolacího důvodu a navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, přičemž rovněž požádala o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Ve vyjádření k dovolání žalobce navrhl dovolání pro jeho nepřípustnost odmítnout a v případě jeho věcného projednání zamítnout, neboť podle jeho názoru jsou dovolatelkou předkládané argumenty o nesprávném právním posouzení předmětné smlouvy včetně jejího ujednání stanovujícího sankci za prodlení se zaplacením kupní ceny neopodstatněné.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak výslovně zmínil v důvodech rozsudku.
Dovolání není v dané věci přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V případě dovolání směřujícího do potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu ve věci samé lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237, §238 odst. 1 písm. b) nebo o ustanovení §239 o. s. ř.
Vady řízení vyjmenované v §237 odst. 1 o. s. ř., k nimž dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. z úřední povinnosti a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v §237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.
O případ podřaditelný ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci.
Podle §239 o. s. ř. dovolání rovněž přípustné není, neboť odvolací soud ji výrokem svého rozsudku nevyslovil a žalovaná návrh na vyslovení přípustnosti nepodala, jak sama uvedla i v dovolání.
Rovněž dovolání směřující proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení, které – ač součástí rozsudku – má s ohledem na §167 odst. 1 o. s. ř. povahu usnesení, přípustné není. Nelze je totiž podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v §238 a odst. 1 písm. b) až f) o. s. ř. a podmínky stanovené v §239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť usnesení o nákladech řízení není usnesením ve věci samé; existenci zmatečnostních vad řízení dle §237 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud již dříve vyloučil.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž by se mohl věcí dále zabývat, bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 4, 224 odst.1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam). Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobci sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7.500,- Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 14. ledna 2004
JUDr. Miroslav Gallus,v.r.
předseda senátu