ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.519.2004.1
sp. zn. 32 Odo 519/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně C. (L.) N° 11 S.A., L. v., zastoupené, advokátem, proti žalovaným 1) J. T., zastoupené opatrovníkem Mgr. I. W., soudcem Okresního soudu v Ostravě, 2) N. G., o zaplacení částky 893.540,23 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 27 Cm 369/97, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. ledna 2004, č.j. 1 Cmo 230/2003-105, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský obchodní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. prosince 2000, č.j. 27 Cm 369/97-28, ve znění opravného usnesení ze dne 17. září 2003, č.j. 27 Cm 369/97-60, uložil první žalované zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně (… spořitelně, a.s.) částku 893.540,23 Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 35.744,- Kč (odstavec I. výroku), rozhodl o povinnosti druhé žalované zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 600.000,- Kč a náklady řízení ve výši 12.153,- Kč s tím, že povinnost zaplacení částky 600.000,- Kč lze uspokojit v rámci výkonu rozhodnutí jen z věci zastavené a blíže specifikované ve výroku rozhodnutí (odstavec II. výroku) a zamítl vůči druhé žalované žalobu o zbývající částku 293.540,23 Kč s příslušenstvím (odstavec III. výroku). Dále rozhodl, že plněním druhé žalované zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost první žalované (odstavec IV. výroku) a že plněním první žalované nezaniká povinnost druhé žalované, ledaže tímto plněním klesne povinnost první žalované pod výši povinnosti druhé žalované (odstavec V. výroku).
Vrchní soud v Olomouci nejprve usnesením ze dne 18. listopadu 2003, č.j. 1 Cmo 230/2003-86, rozhodl k návrhu právní předchůdkyně žalobkyně podanému v průběhu odvolacího řízení tak, že v důsledku procesního nástupnictví při singulární sukcesi bude v řízení na straně žalobkyně pokračováno se společností C. (L.) N° 11 S.A, se sídlem 2, B. K. A., L - 1115 L., L. v., registrační číslo ... Následně tentýž soud rozsudkem ze dne 28. ledna 2004, č.j. 1 Cmo 230/2003-105, zastavil odvolací řízení k blanketnímu odvolání druhé žalované proti rozsudku soudu prvního stupně (výrok I.) a potvrdil ho v části napadené odvoláním právní předchůdkyně žalobkyně, tj. v odstavci II. výroku ohledně nákladů řízení ve výši 12.153,- Kč a v odstavcích III., IV. a V. výroku (výrok II.). Dále rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků (výrok III.).
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu jeho výroku o zastavení odvolacího řízení napadla druhá žalovaná blanketním dovoláním, které dne 21. dubna 2004 předala k poštovní přepravě. Dovolatelka opřela jeho přípustnost o ustanovení §238a odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a sdělila, že podrobné zdůvodnění podaného dovolání, jak bude soudem požadováno, předloží dodatečně.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku.
Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I.ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV.ÚS 560/01).
Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak to stanoví ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2000. Podle odstavce 2 věty první citovaného ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.
Z obsahu spisu (srov. doručenky u č.l. 105) se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobkyni (jejímu právnímu zástupci) dne 11. března 2004 a druhé žalované dne 16. března 2004, kdy nabyl právní moci.
Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 věty první o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 16. duben 2004 (pátek). Dovolání předané druhou žalovanou k poštovní přepravě až dne 21. dubna 2004 je tedy zjevně opožděné.
Nejvyšší soud proto podané dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítl jako opožděné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť druhá žalovaná, která podáním opožděného dovolání procesně zavinila jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. listopadu 2004
JUDr. Miroslav Gallus,v.r.
předseda senátu