ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.543.2003.1
sp. zn. 32 Odo 543/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce F. Š., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému H. d., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 59 647 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 9 C 44/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. února 2003 č. j. 26 Co 498/2002-100, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. února 2003 č. j. 26 Co 498/2002-100 a rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 16. srpna 2002 č. j. 9 C 44/2002-82 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Trutnově k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově mezitímním rozsudkem ze dne 16. srpna 2002 č. j. 9 C 44/2002-82 určil, že žalobou uplatněný nárok je co do základu dán. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný jako nájemce budovy čp. 333 v B. T., v níž nechala jeho vlastnice E. M. vyměnit kotle k vytápění, objednal u žalobce revizi těchto kotlů vzhledem k jejich nesprávné funkci. Žalobce revizi provedl a zjistil, že k zajištění provozu kotlů je nutno při zachování stávajícího paliva často vyměňovat hořákové planžety; oba se poté dohodli, že tyto opravy bude provádět žalobce. Od podzimu 1998 do 16. 2. 1999 tak žalobce vyměnil celkem 14 hořákových planžet. Vzhledem k tomu, že výrobce kotlů reklamaci vad neuznal a společnost E.-P., N+N s.r.o., která výměnu kotlů na základě smlouvy o dílo uzavřené s vlastnicí objektu prováděla, odmítla výměny planžet uhradit, uplatnil žalobce nárok vůči žalovanému. Žalovaný taktéž úhradu odmítl a sdělil žalobci, že s ním ruší smlouvu o servisních pracích a revizích. Tento skutkový stav posoudil soud prvního stupně podle §536 obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“) a dospěl k závěru, že k platnému uzavření smlouvy o dílo mezi účastníky řízení nedošlo, byť se účastníci dohodli o jejím předmětu, neboť chyběla dohoda o ceně díla. Oba účastníci totiž předpokládali, že vady kotlů budou bezplatně odstraněny v rámci servisu prováděného pro výrobce nebo bude úhrada provedena dodavatelskou firmou E., N+N s.r.o. V době uzavření smlouvy nebyla uvažována možnost zaplacení ceny díla žalovaným. Podle závěru soudu prvního stupně se jednalo o bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného, neboť zajištěním provozu kotlů mu bylo umožněno užívání pronajatého objektu; současně soud prvního stupně přihlédl k tomu, že žalovaný byl jediným subjektem, který žalobce o provedení revize a nutných oprav požádal, přejímal provedené práce a dokonce výslovně požádal žalobce o ukončení jeho činnosti. Z hlediska žalobce je přitom nerozhodné, jaké konkrétní povinnosti měl žalovaný jako nájemce předmětného objektu a jaké úkony měla podle nájemní smlouvy činit pronajímatelka, protože s ní nebyl žalobce v žádném vztahu. Stejně tak nelze dovodit pasivní legitimaci na straně společnosti E., N+N s.r.o., neboť byla ve smluvním vztahu pouze s vlastnicí objektu E. M. a pouze ta mohla uplatňovat nároky vůči této společnosti.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. února 2003 č. j. 26 Co 498/2002-100 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se plně ztotožnil se všemi skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Doplnil, že samotné vědomí žalobce o tom, že vlastník kotlů je odlišný od jejich provozovatele, nemůže způsobit následek, „že smluvním partnerem žalobce pro případ placeného odstranění závady je paní M.“. Nárok na plnění přímo od vlastnice kotlů E. M. nelze podle názoru odvolacího soudu opřít ani o okolnost, že je vlastnicí kotlů. Podmínkou získání bezdůvodného obohacení totiž nemusí být skutečnost, že věc, na které byly provedeny určité úpravy, tvořící základ majetkového prospěchu, patří tomu, kdo se obohatil. Obohacení spočívá v tomto případě v majetkovém prospěchu, o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Je přitom věcí žalovaného, zda v případě, že má za to, že povinnost zajistit provoz kotlů měla E. M., uplatní z tohoto titulu nárok na částku poskytnutou jím žalobci vůči ní. V dalším řízení tedy bude soud prvního stupně vycházet z pasivní legitimace žalovaného.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je tudíž dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvého stupně spatřuje v tom, že obě rozhodnutí odporují právu, a to §40, §451, §456 a §457 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“). Dovolatel namítl, že mezi ním a žalobcem vznikl závazkový vztah týkající se revize kotlů, a to na základě jeho objednávky k provedení této činnosti, smluvní vztah ohledně opravy kotlů však mezi nimi nevznikl, a to ani neplatný právní vztah. Za podstatnou dovolatel považuje dále tu okolnost, že žalobce od počátku věděl o existenci smlouvy o dílo uzavřené mezi E. M. a E.-P., N+N s.r.o. Tato skutečnost vyplývá z výpovědi žalobce při jednání soudu dne 9. 8. 2002 a dále ze závěru soudu, že žalobce se nejprve pokusil uplatnit zaplacení ceny opravy u výrobce kotlů, poté u E.-P., N+N s.r.o.a až nakonec u dovolatele. Dovolatel poukázal na §43 ObčZ, který ukládá povinnost dbát při úpravě smluvních vztahů na odstranění všeho, co by mohlo vést ke vzniku rozporů. Pokud žalobce zjistil, že opravu nelze provést v rámci žalovaným objednané revize a předpokládal uplatnění náhrady u výrobce, měl trvat na odstranění všech pochybností; pokud tak neučinil, nelze důsledky klást k tíži dovolatele, který objednal pouze revizi kotlů. Podle dovolatele mu nemohlo jako pouhému nájemci objektu vzniknout žádné bezdůvodné obohacení; nepovažuje se proto za pasivně legitimovaného v této věci. Bezdůvodné obohacení vzniklo na straně E. M. jako vlastnice objektu včetně kotlů, která je navíc povinna podle nájemní smlouvy k úhradě takových nákladů. Dovolatel navrhl zrušení rozsudků obou soudů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání zdůraznil především tu okolnost, že to byl dovolatel, kdo po celou dobu provádění revizí jednal se žalobcem sám, a to prostřednictvím svého statutárního orgánu Mgr. V. Pokud měl dovolatel za to, že není subjektem, který je oprávněn ve věci jednat, měl důsledně žalobce upozornit, že veškeré záležitosti je třeba konzultovat s majitelkou objektu a nic mu nebránilo trvat na uzavření písemné smlouvy s ní stejně jako v případě instalace kotlů. Statutární orgán dovolatele však žalobce odkázal na paní M. pouze a výlučně za účelem získání podkladů k provedení opravy. Žalobce se ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů, že práce byly prováděny pro dovolatele, za jeho aktivní účasti a byl to právě výlučně dovolatel, kterému vznikl prospěch z žalobcovy činnosti.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou. Zabýval se proto nejprve otázkou, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v posuzované věci nejedná.
Dovolání je však přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce podle §237 odst. 3 o. s. ř. zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud je podle §242 odst. 3 o. s. ř. vázán uplatněným dovolacím důvodem [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], a to i z hlediska jeho obsahového vymezení v dovolání.
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.
Podle §536 odst. 1 ObchZ ve znění do jeho novely provedené zákonem č. 370/2000 Sb. (tj. ve znění platném v době, kdy mohlo k uzavření smlouvy o dílo dojít v souvislosti s jednáním účastníků o provedení revize kotlů a výměny hořákových planžet, tj. v roce 1998 - 1999) platilo, že smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení. Podle odstavce 2 poslední věty se dílem rozumí vždy zhotovení, montáž, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části. Podle odstavce 3 téhož ustanovení musí být cena ve smlouvě dohodnuta nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení, ledaže strany ve smlouvě projeví vůli uzavřít smlouvu i bez tohoto určení. Podstatnými částmi (náležitostmi) smlouvy o dílo tedy bylo kromě určení smluvních stran a vymezení díla (popřípadě předmětu díla) také sjednání ceny díla nebo způsobu jejího určení anebo musela smlouva obsahovat projev vůle uzavřít smlouvu o dílo i bez tohoto určení. Pokud by tedy smlouva neobsahovala obě dvě podstatné části, nebyla platně uzavřena.
Odvolací soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo ke shodě ve vztahu k předmětu díla – žalobce zjistil příčinu chybného fungování plynových kotlů V. zajišťujících vytápění objektu v nájmu dovolatele, byl sjednán i způsob jejího odstranění – při použití již navezeného plynu častější výměny hořákové planžety s tím, že tyto zajistí a vymění v případě potřeby žalobce. Ze skutkového zjištění soudu prvního stupně však dále vyplývá, že již v době sjednávání předmětu díla neuvažovali její účastníci o možnosti zaplacení ceny díla žalovaným (viz skutkový závěr soudu prvního stupně, že žalobce uplatnil svůj nárok vůči dovolateli až poté, když se neúspěšně domáhal zaplacení ceny oprav po výrobci kotlů a poté po společnosti E.-P., N+N s.r.o.). Z uvedeného vyplývá, že vůle účastníků k uzavření smlouvy o dílo nesměřovala, neboť závazek objednatele k zaplacení ceny je podstatnou náležitostí smlouvy o dílo.
Vzhledem k tomu, že k uzavření smlouvy o dílo mezi žalobcem a dovolatelem tedy nedošlo, nelze aplikovat ani ustanovení §457 ObčZ, podle kterého platí, že je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. V posuzované věci se tedy jednalo o plnění bez právního důvodu, přičemž se neobohatil dovolatel, ale vlastnice nemovitosti užívané dovolatelem, neboť šlo o investice do jejího majetku. I podle smlouvy o nájmu uzavřené mezi ní a dovolatelem nebylo povinností dovolatele jako nájemce tyto náklady hradit ve smyslu článku VI smlouvy o nájmu (viz č. l. 67 a 68, srovnej též §2 – 5 vyhlášky č. 45/1964 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení občanského zákoníku, na které uvedená smlouva odkazuje). Závěr odvolacího soudu o tom, že výměnami 14 hořákových planžet na plynových kotlích v domě, který dovolatel užíval, došlo na jeho straně k bezdůvodnému obohacení, tedy není správný, dovolání je přípustné a současně i důvodné.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil podle §243b odst. 3 o. s. ř. i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil věc k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. července 2004
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu