ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.552.2003.1
sp. zn. 32 Odo 552/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně F. P. a.s., proti žalované K. b., a.s., o zaplacení 1,032.154,34 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 Cm 253/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. listopadu 2002, č.j. 4 Cmo 666/2000-123, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci shora označeným rozsudkem změnil rozsudek bývalého Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 28. dubna 2000, č.j. 35 Cm 253/96-91, v napadeném výroku II. tak, že zamítl žalobu na zaplacení 18 % úroku z prodlení z částky 1,032.154,34 Kč od 22. dubna 1996 do zaplacení (první výrok). Ve zbývající části, kterou bylo žalované uloženo zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 1,032.154,34 Kč, tento rozsudek potvrdil (druhý výrok). Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí a čtvrtý výrok).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním datovaným dne 1. dubna 2003 a podaným dne 3. dubna 2003 do podatelny soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a rovněž o naplnění podmínek uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) téhož právního předpisu (dovolatelka cituje tento právní předpis ve znění účinném od 1. ledna 2001), přičemž zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřovala v rozdílném rozhodování řešené právní otázky dovolacím soudem v jiné věci. Namítla, že napadené rozhodnutí spočív na nesprávném právním posouzení věci a navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I.ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV.ÚS 560/01).
Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak to stanoví ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2000. Podle odstavce 2 věty první citovaného ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen, jak vyplývá z doručenek založených ve spisu na č.l. 127, žalované dne 29. ledna 2003 a zástupci žalobkyně dne 4. února 2003, kdy nabyl právní moci.
Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání den 4. březen 2003 (úterý). Dovolání podané žalobkyní až dne 3. dubna 2003 je tedy zjevně opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).
Nejvyšší soud České republiky proto podané dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítl jako opožděné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť žalobkyně, která podáním opožděného dovolání procesně zavinila jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením náklady podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. ledna 2004.
JUDr. Miroslav Gallus,v .r.
předseda senátu