ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.567.2003.1
sp. zn. 32 Odo 567/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně Č. k. a., zastoupené, advokátem, proti žalované B. M. P. a.s., zastoupené, advokátem, o 1,424.527,06 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 C 364/2002, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. března 2003, č.j. 22 Co 713/2003-47, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 14. února 2003, č.j. 9 C 364/2002-40, kterým Okresní soud v Českých Budějovicích připustil, aby do řízení na místo dosavadního účastníka na straně žalobkyně vstoupila Č. k. a., se sídlem ...
Soud prvního stupně dospěl na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. července 2002 uzavřené po zahájení řízení mezi původní žalobkyní … bankou, a.s. (dále též jen „původní žalobkyně“), jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a po souhlasu žalobkyně s jejím vstupem do řízení k závěru o splnění všech zákonných podmínek vyplývajících z ustanovení §107a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a proto návrhu původní žalobkyně na vstup žalobkyně do řízení vyhověl.
Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že soud prvního stupně, který svým usnesením postupoval ve vztahu k ustanovení §107a odst. 2 o. s. ř. v souladu s jeho pokyny v předchozím usnesení ze dne 21. října 2002, kterým bylo předcházející usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. září 2002 zrušeno, rozhodl věcně správně a své rozhodnutí pečlivě a přesvědčivě odůvodnil. Proto odkázal na jeho odůvodnění, s nímž se v plném rozsahu ztotožnil. Námitky odvolatelky, podle níž se soud prvního stupně nesprávně omezil na pouhé konstatování smlouvy o postoupení pohledávky, aniž ji podrobil právnímu hodnocení z hlediska její platnosti a právních účinků, shledal nedůvodnými. Uvedl, že v rámci hodnocení podmínek vyplývajících z ustanovení §107a odst. 2 o. s. ř. se soud nemůže zabývat otázkou, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, tu vskutku je nebo zda podle právní skutečnosti uvedené žalobcem opravdu na jiného přešlo nebo bylo převedeno, neboť ta se týká již posouzení věci samé, a proto ji lze přezkoumávat až v rozhodnutí o věci samé.
Usnesení odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalovaná dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítla, že soudy obou stupňů právně pochybily tím, že nezkoumaly platnost smlouvy o postoupení pohledávky a tedy její způsobilost přivodit převod práva, o němž je vedeno řízení. Podle názoru dovolatelky nedošlo na základě uvedené smlouvy k právní skutečnosti, s níž je možné spojit převod pohledávky, o níž v řízení jde, z původní žalobkyně na žalobkyni, takže ke změně v osobě věřitele nedošlo a žalobkyně tak není aktivně věcně legitimována Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudu prvního stupně ze dne 14. února 2003 a dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání je v dané věci přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.), není však důvodné.
Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustnosti dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3, druhá věta o. s. ř.), však dovoláním namítány nejsou a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3, věta první o. s. ř.). Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou.
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107.
Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud návrhu účastníka vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
V ustanovení §107a o. s. ř. je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva nebo povinnosti, která nastává po zahájení řízení (za řízení), aniž by jeho účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení.
V návrhu na vstup účastníka na straně žalobce podle §107a odst. 1 o. s. ř. musí žalobce zejména označit právní skutečnost, která měla za následek převod nebo přechod práva, uvést, kdy k ní došlo, a označit toho, kdo má vstoupit na jeho místo.
Aby soud mohl podle §107a odst. 2 o. s. ř. vyhovět návrhu žalobce, musí být prokázáno, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, že se tato právní skutečnost týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a že nastala (došlo k ní) po zahájení řízení. Přitom návrh na vstup účastníka musí byl podán za řízení, tedy dříve, než soud o věci samé rozhodl, a musí být doložen souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení, má-li nabyvatel práva nastoupit na místo dosavadního žalobce.
Ohledně právní skutečnosti uvedené žalobcem soud zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou skutečnost, s níž právní předpisy obecně spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, zda opravdu nastala a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. Otázkou, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, tu vskutku je nebo zda podle právní skutečnosti uvedené žalobcem platně na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se soud nezabývá, neboť ta se týká již posouzení věci samé, které nelze vyjádřit při zkoumání procesního nástupnictví, ale jen v rozhodnutí o věci samé.
Jak vyplývá z obsahu spisu, byly v dané věci všechny předpoklady vyžadované ustanovením §107a o. s. ř. pro možný postup soudu podle jeho odstavce 2 splněny. Po zahájení řízení a ještě před vydáním rozhodnutí o věci samé navrhla původní žalobkyně soudu prvního stupně vstup žalobkyně, která s tím souhlasila, do řízení na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky, přičemž tato právní skutečnost byla prokázána.
Soudu prvního stupně, který věc posoudil jako případ procesního nástupnictví podle §107a o. s. ř. v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva a podle odstavce 2 tohoto ustanovení svým usnesením k návrhu dosavadní žalobkyně rozhodl o vstupu žalobkyně do řízení na její místo, jakož i odvolacímu soudu, který rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, žádné právní pochybení vytknout nelze.
Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, a proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 2, věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. února 2004
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu