ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.583.2003.1
sp. zn. 32 Odo 583/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobců A) J. R., a B) J. R., obou zastoupených, advokátem, proti žalované R. J.+V. s.r.o., o zaplacení 2,500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 19 C 189/2000, o dovolání bývalého zástupce žalobců, advokáta, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 9. září 2002, č.j. 36 Co 345/2002-84, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 4. července 2002, č.j. 19 C 189/2000-79, kterým Okresní soud v Děčíně odmítl pro opožděnost odvolání bývalého zástupce žalobců, JUDr. O. V. proti svému usnesení ze dne 18. července 2001, č.j. 19 C 189/2000-53, kterým bylo jmenovanému uloženo zaplatit pořádkovou pokutu ve výši 15.000,- Kč (výrok I.). Odvolací soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Usnesení odvolacího soudu napadl JUDr. O. V. dovoláním, ve kterém brojil proti závěru odvolacího soudu o opožděnosti odvolání a navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.
Jelikož usnesení soudů obou stupňů byla vydána po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon [v ustanoveních §237 až §239 o. s. ř.] připouští.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. není dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení §43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle §208 odst. 1 o. s. ř. odvolání pro opožděnost (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu zveřejněné pod číslem 41/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání JUDr. O. V. směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 5. února 2004
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu