ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.604.2003.1
sp. zn. 32 Odo 604/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce B. p. v P. 3 v likvidaci, zastoupeného, advokátem, proti žalovanému L. H., o návrhu žalovaného na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 155/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2002 č. j. 17 Co 453/2002-26, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 2. července 2002 č. j. 14 C 155/2001-16 zamítl návrh žalovaného na obnovu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 7 C 61/99 a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 61/99 Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem pro zmeškání ze dne 17. 8. 1999 č. j. 7 C 61/99-17, který nabyl právní moci dne 1. 1. 2000, žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci částku 197 041,30 Kč s 20% úrokem od 7. 4. 1999 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K návrhu žalobce rozhodl soud rozsudkem pro zmeškání, neboť žalovaný se k jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že důvody obnovy lze shledat pouze tehdy, pokud se vztahují na předpoklady, za nichž byl rozsudek pro zmeškání vydán. Takové skutečnosti však žalovaný ani netvrdil, ani neprokazoval. Takovým předpokladem není tvrzení žalovaného, že v původním řízení žalobci nesvědčila aktivní legitimace.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. prosince 2002 č. j. 17 Co 453/2002-26 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil s názorem soudu prvního stupně v tom směru, že v případě vydání rozsudku pro zmeškání, který je založen na fikci nespornosti tvrzení žalobce uvedených v žalobě, je možné tento rozsudek návrhem na obnovu řízení napadnout pouze tehdy, lze-li uplatňované důvody obnovy vztáhnout na předpoklady, za nichž byl uvedený rozsudek pro zmeškání vydán. Není-li tomu tak, pak se meritorní důvody obnovy uvedené v §228 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) nemohou v plné míře uplatnit. Vzhledem k tomu, že žalovaný v návrhu na obnovu řízení neuvedl žádný důvod obnovy, který se týkal nesplnění podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání, postupoval soud prvního stupně zcela správně, když návrh zamítl. Odvolací soud dále odmítl názor žalovaného, že případný nedostatek aktivní legitimace je nedostatkem podmínky řízení podle §103 o. s. ř. a má vést k zastavení řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. Absence aktivní legitimace může být pouze důvodem pro zamítnutí žaloby proto, že nárok uplatňuje subjekt, jemuž takové právo nesvědčí.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí nemá oporu v občanském soudním řádu. Stejně jako ve svém odvolání namítl nedostatek aktivní legitimace žalobce a poukázal na to, že uvedenou skutečnost nemohl uplatnit v původním řízení, neboť se o ní dozvěděl až 8. 6. 2001 v průběhu jiného soudního řízení. Nedostatek aktivní legitimace je podle jeho názoru nedostatek podmínky řízení ve smyslu §103 o. s. ř., k níž je povinen soud přihlížet kdykoliv za řízení a soud měl proto žalobu zamítnout. Nedostatek aktivní legitimace je podle dovolatele také překážkou vydání rozsudku pro zmeškání. Dovolatel dále poukázal na své námitky, které vznesl v původním řízení, když uváděl, že se nemohl k prvému jednání ve věci dostavit vzhledem k tomu, že zajišťoval doprovod rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení. Pokud tuto skutečnost nedoložil písemným potvrzením a soud měl o důvodech jeho nepřítomnosti u jednání pochybnosti, měl dovolatele k předložení důkazu vyzvat. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozhodl tak, že žalobě na obnovu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 114/97 se vyhovuje a obnova řízení se připouští.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 16 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž směřuje návrh na obnovu řízení, vydán dne 17. srpna 1999. V souladu s tímto ustanovením i odvolací soud rozhodoval podle dosavadních právních předpisů. Podle části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. se pak dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou, se nejprve zabýval otázkou, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237, §238a a §239 o. s. ř.
Podle §238a odst. 1 písm. a o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu v případech zde taxativně vyjmenovaných; napadené usnesení však nelze podřadit pod žádné z písmen a) až f) tohoto ustanovení.
Podmínky stanovené v §239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, jelikož se nejedná o usnesení ve věci samé. Výklad podávaný Nejvyšším soudem je jednotný v tom, že rozhodnutí o povolení obnovy řízení (§234 odst. 1 o. s. ř.) neřeší věc samu (vymezenou žalobou), ale pouze jedinou otázku, a to procesní, totiž zda věc sama bude v případném obnoveném řízení projednána znovu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by rozhodnutí odvolacího soudu trpělo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., a ani dovolatel netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo, je nepochybné, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Přípustnost dovolání nemůže být v posuzované věci založena ani nesprávným poučením odvolacího soudu obsaženým v závěru písemného vyhotovení rozhodnutí odvolacího soudu, které odvolací soud nesprávně provedl podle občanského soudního řádu po jeho novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Oprávnění založit přípustnost dovolání proti svému rozsudku nebo usnesení, proti němuž by jinak dovolání přípustné nebylo, svěřuje ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. odvolacímu soudu za předpokladu, že jde o rozsudek po právní stránce zásadního významu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. V posuzovaném případě tak odvolací soud neučinil a přípustnost dovolání svým výrokem, jak výše uvedeno, nezaložil (a ani založit nemohl, neboť jak shora uvedeno, nejde o usnesení ve věci samé).
Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného – aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243b odst. 4 ve spojení s §224 odst. l, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. července 2004
JUDr. Zdeněk Des,v.r.
předseda senátu