ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.610.2003.1
sp. zn. 32 Odo 610/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce L. B., proti žalované E. B., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 125 853 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu na zaplacení 136 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 6 C 618/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. ledna 2002, č. j. 7 Co 2463/2001 - 64, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. ledna 2002, č. j. 7 Co 2463/2001 - 64, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 29. srpna 2001, č. j. 6 C 618/2000 - 46, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 125 853 Kč s úrokem z prodlení ve výši 23 % z částky 14 000 Kč od 13. 10. 1998 do zaplacení a ve výši 12 % z částky 100 000 Kč od 13. 6. 1999 do zaplacení, a ohledně částky 20 000 Kč řízení zastaveno.
Žalovaná namítá, že soud nezkoumal platnost uvedené dohody s ohledem na nemožnost plnění, když žalovaná se stala dnem podpisu dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů výlučnou vlastnicí zůstatkové hodnoty členského podílu na družstevní byt S. b. d. P. (dále jen SBD) o velikosti 4+1, v domě čp. 401, J. u. v P., výlučnou nájemkyní tohoto bytu a členkou SBD, a přitom výlučnou vlastnicí členského podílu v SBD se stala už v roce 1994 na základě dohody uzavřené s žalobcem o převodu členských práv k bytu z žalobce na žalovanou. Převod družstevního podílu výlučně na žalovanou byl v roce 1998 podle žalované plněním zjevně nemožným, neboť nikdo nemůže převést na jiného více práv, než má sám. Žalovaná je přesvědčena, že se stala po dohodě s manželem podle nájemní smlouvy o nájmu družstevního bytu ze dne 26. 5. 1994 uzavřené s SBD členkou družstva a jejímu tehdejšímu manželovi – žalobci tím vznikl jen společný nájem, nikoliv společné členství manželů v družstvu, nemohlo tedy dohodou v roce 1998 dojít k převodu členských práv na žalovanou. Namítá, že i když soudy si vyložily ustanovení dohody z roku 1998 tak, že tím, že se žalovaná stává výlučnou vlastnicí členského podílu, že na jejím postavení se v tomto ohledu nic nemění, protože vlastnicí členského podílu jen zůstává, nevyvodily už důsledek ve vztahu k jejímu závazku podle čl. IV. předmětné dohody - zaplatit na vyrovnání podílu 114 000 Kč a podle čl. IX. této dohody - zaplatit dluh na nájemném spolu s poplatkem z prodlení. Přestože oba soudy dospěly k závěru, že převodem členského podílu z žalobce na žalovanou byla v roce 1994 splacena půjčka ve výši 230 000 Kč poskytnutá žalovanou žalobci, nevyvodily již správné závěry ohledně její povinnosti zaplatit žalobci jím požadovanou částku na vyrovnání podílu podle dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů z roku 1998.
Podle §236 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V dané věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje do výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl výrok rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 29. srpna 2001, č. j. 6 C 618/2000 – 46, o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 125 853 Kč s úrokem z prodlení ve výši 23 % z částky 14 000 Kč od 13. 10. 1998 do zaplacení a ve výši 12 % z částky 100 000 Kč od 13. 6. 1999 do zaplacení, potvrzen. Nejednalo se tedy v této napadené části rozsudku odvolacího soudu ve věci samé o změnu výroku rozhodnutí soudu prvního stupně.
Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. neboť soud prvního stupně rozhodl v dané věci v pořadí prvním rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání směřující proti potvrzujícímu výroku rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. ledna 2002, č. j. 7 Co 2463/2001 - 64, není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Právní otázku, kterou žalovaná považovala ve svém dovolání za otázku zásadního významu, to je vyřešení otázky platnosti či neplatnosti dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (účastníků) ze dne 12. června 1998 pro nemožnost plnění, s ohledem na vznik společného nájmu bytu manželů a nikoliv společného členství manželů v družstvu, neřešil odvolací soud v rozporu s hmotným právem (§703 odst. 2 obč. zák.).
Podle §230 obchodního zákoníku (ve znění ke dni převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu z žalobce na žalovanou) členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě. Tytéž účinky jako předložení smlouvy o převodu členství nastávají, jakmile příslušné družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný souhlas nabyvatele členství.
Jestliže žalovaná se stala podle nájemní smlouvy o nájmu družstevního bytu ze dne 26. 5. 1994 uzavřené s SBD členkou družstva a nájemkyní družstevního bytu, došlo ve smyslu §230 obchodního zákoníku nepochybně k převodu členských práv z žalobce na žalovanou.
Podle §703 odst. 1 obč. zák. vznikne společný nájem bytu manžely, jestliže se za trvání manželství manželé nebo jeden z nich stanou nájemci bytu.
Podle §703 odst. 2 obč. zák. vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne se společným nájmem bytu manžely i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně.
Žalobci (tehdejšímu manželovi žalované) tedy uzavřením nájemní smlouvy o nájmu družstevního bytu ze dne 26. 5. 1994 mezi žalovanou a SBD vznikl nejen společný nájem, ale i společné členství v družstvu. Skutečnost, že k převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu z žalobce na žalovanou došlo za účelem splacení půjčky žalobce žalované, je pro závěr o vzniku společného nájmu bytu manžely a společného členství manželů v družstvu právně nerozhodná. Okamžikem účinnosti převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu z žalobce na žalovanou totiž zanikl dosavadní právní vztah k bytu a novou nájemní smlouvou uzavřenou mezi SBD a žalovanou vzniklo žalobci ve smyslu §703 odst. 2 obč. zák. s právem společného nájmu i společné členství v družstvu (srov. Judikát č. 34/1983 SbRc.).
Podle §705 odst. 1 obč. zák. se mohou rozvedení manželé dohodnout o nájmu bytu, nedohodnou-li se, soud na návrh jednoho z nich rozhodne, že se zrušuje právo společného nájmu bytu. Současně určí, který z manželů bude byt dále užívat jako nájemce.
Podle §705 odst. 2 obč. zák. v případech společného nájmu družstevního bytu rozhodne soud, nedohodnou-li se rozvedení manželé, na návrh jednoho z nich o zrušení tohoto práva, jakož i o tom, kdo z nich bude jako člen družstva dále nájemcem bytu; tím zanikne i společné členství rozvedených manželů v družstvu.
Soud v dané věci dospěl ke správnému závěru, že pokud by k převedení členských práv a povinností k družstevnímu bytu na žalovanou z žalobce, který byl nájemcem družstevního bytu a členem SBD ještě před uzavřením manželství, nedošlo, nemohla by v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů žalovaná byt získat.
S ohledem na výše uvedené dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud při právním posouzení nároku na zaplacení částky 125 853 Kč s úroky z prodlení nepochybil, vycházel-li ze závěru, že dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů je platným právním úkonem.
Poukazuje-li žalovaná na rozpor s dobrými mravy, jestliže poskytla žalobci půjčku ve výši 230 000 Kč za převedení členských práv a povinností k družstevnímu bytu a posléze podle dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů z roku 1998 má zaplatit žalobci ještě na vyrovnání podílu 114 000 Kč, pak je nutno učinit závěr, že soud se i s touto otázkou správně vypořádal, když uzavřel, že nájemní práva k bytu 4+1, jehož výlučnou nájemkyní se žalovaná po rozvodu stala, mají značnou tržní hodnotu, proto je nárok žalobce na zaplacení částky 114 000 Kč podle dohody uzavřené mezi účastníky dne 12. 6. 1998 na vyrovnání podílu důvodný. Správně shledal důvodným i nárok na vydání bezdůvodného obohacení na zaplacení částky 11 853 Kč podle §452 obč. zák., když tuto částku žalobce za žalovanou zaplatil SBD.
Napadené rozhodnutí nemá tedy v dané věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud neřešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Za procesní situace, kdy dovolání není podle §236 odst. 1 o. s. ř. přípustné, dovolací soud dovolání žalované bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy neúspěšná žalovaná nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobci v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 13. dubna 2004
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r. předsedkyně senátu