ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.647.2003.1
sp. zn. 32 Odo 647/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce M. K., zastoupeného, advokátem, proti žalovaným 1. R. S., zastoupenému, advokátkou, a 2. V. J., zastoupenému, advokátkou, o zaplacení částky 23 000 Kč s příslušenstvím oproti vrácení osobního automobilu, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočce v Havířově pod sp. zn. 109 C 248/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. února 2003 č. j. 8 Co 4/2003-142, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 062,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám, advokátky.
III. Žalobce a první žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 29. srpna 2002 č. j. 109 C 248/99-124 zamítl žalobu, aby první žalovaný zaplatil žalobci částku 23 000 Kč s 12% úrokem z prodlení od 16. 8. 1999 do zaplacení oproti vrácení osobního automobilu zn. Škoda 105L, SPZ …, a aby druhý žalovaný zaplatil žalobci stejnou částku se stejným příslušenstvím oproti vrácení téhož automobilu. Soud prvního stupně současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že dne 6. 4. 1999 uzavřel druhý žalovaný s prvním žalovaným zprostředkovatelskou smlouvu, podle které se první žalovaný zavázal zprostředkovat druhému žalovanému prodej předmětného osobního automobilu. Dne 14. 4. 1999 došlo k uzavření kupní smlouvy o prodeji tohoto automobilu mezi druhým žalovaným a žalobcem a to za kupní cenu 23 000 Kč. Dopisem ze dne 22. 7. 1999 adresovaným prvnímu žalovanému a dopisem ze dne 7. 10. 1999 adresovaným druhému žalovanému žalobce odstoupil od kupní smlouvy, neboť automobil vykazoval vady, na něž žalobce při prodeji automobilu kupujícího neupozornil (vadný stabilizátor, brzdové hadice, kotouče brzd, vidlice zadní nápravy, převodovka řízení). Soud prvního stupně dovodil, že první žalovaný nebyl ve věci pasivně legitimován, neboť pro druhého žalovaného pouze zprostředkoval uzavření kupní smlouvy. Žalobu zamítl i proti druhému žalovanému, neboť ten se na úkor žalobce neobohatil. Reklamované vady nečiní automobil neupotřebitelným, neboť jde o vady odstranitelné, přičemž podle znaleckých posudků činí náklady na odstranění těchto vad 6 000 až 7 000 Kč.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. února 2003 č. j. 8 Co 4/2003-142 rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. s výjimkou výroku, jímž byla zamítnuta žaloba vůči prvnímu žalovanému, potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že reklamované vady automobilu nezpůsobují jeho neupotřebitelnost, neboť vady jsou odstranitelné, přičemž opravy by si vyžádaly náklad asi 6 000 až 7 000 Kč. Po provedené opravě by technický stav automobilu neohrožoval život, ani zdravotní stav řidiče, spolujezdců a ostatních účastníků silničního provozu. Odvolací soud dále dospěl k závěru, že odvolací důvod spočívající v tvrzení, že žalobce byl prodávajícím nepravdivě ujištěn, že automobil je funkční a tudíž v důsledku této skutečnosti mu vzniklo právo na odstoupení od smlouvy podle §597 odst. 2 ObčZ, není přípustný, neboť jde o novou skutečnost, která nebyla uplatněna v řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud též shledal správným rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a to i ve vztahu k prvnímu žalovanému.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v naplnění podmínek ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť podle jeho názoru má napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam. Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy že řízení u odvolacího soudu bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatel trvá na tom, že předmětný automobil vykazoval vady, které způsobily jeho neupotřebitelnost, neboť nesplňoval technické podmínky provozu na pozemních komunikacích podle dovolatelem citovaných právních předpisů. Vadu odvolacího řízení spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud se s odvoláním na ustanovení §205a odst. 1 o. s. ř. odmítl zabývat odvolacím důvodem spočívajícím v tvrzení o nedodržení vymíněné vlastnosti automobilu, ač tuto skutečnost žalobce uplatnil již v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Druhý žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu nepovažuje za zásadně právně významné, neboť soudní praxe při aplikaci §597 odst. 1 ObčZ je poměrně stabilizována a nepřináší žádné vážnější výkladové problémy. Soudy obou stupňů naprosto jednoznačně dovodily, že v projednávaném případě se nejednalo o vadu, která činí věc neupotřebitelnou. Žalobce tudíž neměl právo od smlouvy odstoupit. Podle druhého žalovaného netrpí odvolací řízení ani vadou, kterou namítá žalobce. Druhý žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) však ani po zvážení všech kritérií, jejichž prostřednictvím lze usuzovat na zásadní významnost rozhodnutí, napadené rozhodnutí za zásadně významné po právní stránce nepokládá. V rovině argumentů, jimiž odvolatel brojí proti napadenému rozhodnutí, postrádá rozhodnutí potřebný judikatorní přesah.
Nejvyšší soud již (např. v rozsudku ze dne 21. 5. 2003 sp. zn. 33 Odo 154/2003) judikoval, že neupotřebitelnost věci je třeba posuzovat se zřetelem k povaze a účelu věci. Za neupotřebitelnou je třeba považovat věc, u níž vyšla najevo neodstranitelná vada a předmět koupě nelze pro ni užívat dohodnutým způsobem nebo řádně, nebo vyšla najevo obdobná vada, která je sice odstranitelná, avšak náklady na opravu jsou neúměrné ceně věci – oprava by byla ekonomicky neúčelným nákladem v poměru ke kupní ceně, což způsobuje, že zjištěná vada je vadou neodstranitelnou.
V daném případě by podle skutkového zjištění soudu prvního stupně, z něhož vyšel i odvolací soud, náklady na odstranění reklamovaných vad činily maximálně 7 000 Kč. Tyto náklady nelze vzhledem ke kupní ceně 23 0000 Kč považovat za neúměrné. Nelze tudíž dovodit, že by rozsudek odvolacího soudu byl v rozporu s hmotným právem.
Závěr o nepřípustnosti dovolání s sebou nese i to, že nelze přihlížet k případným vadám řízení (ty by bylo možno posuzovat pouze v případě přípustnosti dovolání – viz §242 odst. 3 o. s. ř.). Nelze tudíž hodnotit, zda odvolací soud postupoval správně, když nepřipustil odvolací důvod, podle kterého žalobce namítal, že byl oprávněn od kupní smlouvy odstoupit i v důsledku skutečnosti, že ho prodávající ujistil o vymíněných vlastnostech věci – funkčnosti automobilu. Nejvyšší soud nicméně podotýká, že odvolacímu soudu nelze vytknout pochybení, pokud uzavřel, že žalobce v průběhu řízení před soudem prvního stupně neuplatnil skutečnost, že od kupní smlouvy odstoupil i v důsledku toho, že ho prodávající ujistil o vymíněných vlastnostech věci.
Přípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení pak nevyplývá z žádného ustanovení, které upravují přípustnost dovolání (§237 až 239 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a náklady druhého žalovaného sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 1 987,50 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Prvnímu žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může druhý žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 31. srpna 2004
JUDr. Zdeněk Des,v.r.
předseda senátu