ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.660.2003.1
sp. zn. 32 Odo 660/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně D. P. D. C. s.r.o., zastoupené, advokátem, proti žalovaným 1) D. H., zastoupenému, advokátem, 2) S. G., o zaplacení 116.427,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 10 C 1616/2000, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. května 2003, č.j. 29 Co 245/2003-70, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 14. ledna 2003, č.j. 10 C 1616/2000-47, kterým Okresní soud v Mělníku zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku prvním žalovaným z odvolání proti jeho rozsudku ve věci samé a rozhodl, že žádný z účastníků nemá ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok I.). Odvolací soud dále rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřoval v ustanoveních §238a odst. 1 písm. e) a §237 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu (dovolatel cituje tento právní předpis ve znění účinném do 31. prosince 2000), s tím, že mu dle jeho názoru byla odňata možnost jednat před soudem. Tohoto pochybení se podle něj dopustil odvolací soud tím, že jeho opětovnou žádost o osvobození od soudních poplatků odmítl s poukazem, že o ní již rozhodl soud prvního stupně. Podle mínění dovolatele by soud vyššího stupně neměl být vázán rozhodnutím soudu nižšího stupně, jestliže zjistí, že toto rozhodnutí není správné, resp. za situace, kdy je podána nová žádost a „uplatňována změna“. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V případě dovolání směřujícího do potvrzujícího usnesení odvolacího soudu, které nebylo vydáno ve věci samé, lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §238, §238a a §239 odst. 2 a 3 o. s. ř. Protože však dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z usnesení v těchto ustanoveních taxativně uvedených, není dovolání podle žádného z uvedených ustanovení přípustné.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť první žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni, ani druhému žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. ledna 2004
JUDr. Miroslav Gallus,v.r.
předseda senátu