ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.802.2003.1
sp. zn. 32 Odo 802/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce V. M., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému Ing. V. A., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 166 184 Kč s příslušenstvím, o návrhu žalovaného na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 224/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2003 č. j. 62 Co 163/2003-150, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 v pořadí čtvrtým usnesením ze dne 29. listopadu 2002 č. j. 9 C 224/98-139 zamítl návrh žalovaného na povolení obnovy řízení ve věci žalobce V. M., bytem v B., D. 462, proti žalovanému Ing. V. A., bytem v P. 5, V. 18/2521, o zaplacení částky 166 184 Kč s příslušenstvím, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 222/93, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Obvodní soud pro Prahu 9 v řízení vedeném pod sp. zn. 9 C 222/93 rozsudkem ze dne 11. května 1995 č. j. 9 C 222/93-51 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 166 184 Kč s 3% úrokem od 1. 1. 1992 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. června 1996 č. j. 22 Co 300/96-65 a nabyl právní moci dne 6. září 1996. Soud v uvedeném řízení zjistil, že účastníci uzavřeli 6. 4. 1991 podle §631 a násl. občanského zákoníku smlouvu o dílo, podle níž žalobce provedl pro žalovaného sjednané stavební práce na stavbě rodinného domku, žalovaný však žalobci nezaplatil vyfakturovanou částku. Návrh na povolení obnovy řízení žalovaný odůvodnil tím, že mu byla 17. 2. 1998 doručena žaloba, kterou proti němu podali manželé F. u Obvodního soudu pro Prahu 5 a domáhali se vydání věcí nebo zaplacení částky 64 000 Kč s příslušenstvím a náhrady škody uvedením do původního stavu s tvrzením, že do stavby žalovaného zabudoval žalobce i jejich materiál. Žaloba o vydání věcí nebo zaplacení částky 64 000 Kč byla pod sp. zn. 28 C 177/97 vyloučena k samostatnému řízení, které bylo ukončeno pravomocným rozhodnutím o zamítnutí žaloby z důvodu promlčení nároku, stejně bylo rozhodnuto v řízení o náhradu škody (sp. zn. 5 C 386/97). Soud prvního stupně návrh na obnovu řízení posoudil tak, že žalovaný neprokázal, že jím tvrzenou skutečnost, že mu byl fakturován materiál, který nebyl použit na jeho stavbu, se dozvěděl až z žaloby manželů F., neboť tvrzení žalovaného o důvodech podání návrhu na obnovu řízení a tvrzení manželů F. jsou rozporná. Žalovaný předložil znalecký posudek ze dne 10. 12. 1993, který si nechal vypracovat znalcem Ing. R. R. a o němž žalovaný uvedl, že mu byl doručen v roce 1995. Návrh na povolení obnovy řízení byl žalovaným podán podle závěru soudu prvního stupně až po uplynutí subjektivní tříměsíční lhůty stanovené v §230 odst. 1 o. s. ř. Sama žaloba manželů F. ze dne 7. 4. 1997 a skutková tvrzení v ní obsažená nemohou být způsobilým důvodem pro obnovu řízení podle §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. června 2003 č. j. 62 Co 163/2003-150 usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o zamítnutí žaloby, změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Poukázal na to, že ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 9 C 222/93 vyplývá, že žalovaný před odvolacím soudem dne 17. 6. 1996 výslovně uvedl, že ví o tom, že žalobce bral materiál na stavbu ze stavby vedlejší, ale nikdy mu (žalobci) nic nevytkl. Je proto zřejmé, že tato skutečnost byla žalovanému známa, dokonce s ní byl srozuměn, a nic mu nebránilo na podporu svých tvrzení nabídnout důkazy. Nelze přitom souhlasit s tím, že takové důkazy v té době neexistovaly, neboť tvrzenou skutečnost mohl žalovaný prokázat v původním řízení výslechem svědků – manželů F. Odvolací soud nepřijal ani další důvod uvedený žalovaným pro povolení obnovy řízení – skutečnost, že vyfakturovaný stavební materiál nebyl zabudován do jeho stavby, ale do stavby manželů F. Tato skutečnost měla vyplývat ze znaleckého posudku Ing. R. R. z 10. 12. 1993, o němž žalovaný tvrdil, že mu byl doručen v roce 1995. Podle protokolu o jednání před odvolacím soudem dne 17. 6. 1996 však byl v tento den posudek založen do spisu a žalovaný měl proto možnost použít tento důkaz v původním řízení. Ani odvolací soud proto naplnění podmínek pro povolení obnovy řízení neshledal.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž uvedl, že dovolání je přípustné podle §239 odst. 2 o. s. ř. a že rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.]. Nesouhlasí s argumentací soudu prvního stupně, kterou akceptoval i odvolací soud, podle níž byly dovolatelem označeny dvě nové skutečnosti zakládající důvod pro povolení obnovy řízení. Ve skutečnosti dovolatel „tvrdí a tvrdil, že se jedná o jednu skutečnost, tj. že žalobce fakturoval neoprávněně též nedovezený materiál a práce na rodinném domě žalovaného, které neprovedl a ani materiál nenakoupil“. Ohledně posouzení včasnosti podání návrhu na povolení obnovy namítl, že „návrhy na slyšení manželů F. byly uplatňovány již na samém počátku řízení, nebyly ani připuštěny, ani odmítnuty, proto dále nebyly opakovány“. Dle názoru dovolatele „manželé F. s ohledem na vzniklé vztahy k žalovanému nebyli ochotni ve věci žalovaného vypovídat věcně. Jemu se dostalo zadostiučinění až tím, že manželé F. podali svou žalobu, ve které také označili a ocenili svůj spotřebovaný materiál (co do jeho věcné kvality a kvantity), což představuje rozhodný konkrétní důkaz, jehož se žalovaný v rámci tohoto řízení dovolával“. Ke znaleckému posudku Ing. R. dovolatel uvedl, že jej jako důkaz hodlal využít až v řízení po povolení obnovy podle §235 odst. 1 o. s. ř. Dovolatel navrhl zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12. 2000 – dále jen opět „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy dosavadní řízení o povolení obnovy řízení proběhlo podle části dvanácté hlavy I bodu 16 o. s. ř. podle dosavadních právních předpisů.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237, §238a a §239 o. s. ř.
Podle §238a odst. 1 písm. a o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu v případech zde taxativně vyjmenovaných; napadené usnesení však nelze podřadit pod žádné z písmen a) až f) tohoto ustanovení.
Podmínky stanovené v §239 o. s.ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť se nejedná o usnesení ve věci samé. Výklad podávaný Nejvyšším soudem je přitom jednotný v tom, že rozhodnutí o povolení obnovy řízení (§234 odst. 1 o. s. ř.) neřeší věc samu (vymezenou žalobou), ale pouze jedinou otázku, a to procesní, totiž zda věc sama bude v případném obnoveném řízení projednána znovu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by rozhodnutí odvolacího soudu trpělo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., a ani dovolatel netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo, je nepochybné, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž se mohl věcí dále zabývat - podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2004
JUDr. Zdeněk Des,v.r. předseda senátu