ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.857.2001.1
sp. zn. 32 Odo 857/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně H., a. s., proti žalovanému Mgr. M. S., správci konkursní podstaty úpadkyně S., a. s. v likvidaci, o ochranu práv k ochranné známce, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 Cm 1096/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. září 2001, č.j. 4 Cmo 350/99-213, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací výše označeným rozsudkem rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Rozsudkem ze dne 27. 1. 1999, č.j. 2 Cm 1096/95-171, rozhodl Krajský obchodní soud v Ostravě v předmětném sporu tak, že: I. Návrh, aby soud zakázal žalovanému používat pro výrobky - masové paštiky označení shodného s ochrannou známkou M. nebo označení s ní zaměnitelného nebo takové označení užívat ve spojení s těmito výrobky, se zamítá. II. Návrh, aby k odstranění závadného stavu soud žalovanému uložil povinnost do 10 dnů od nabytí právní moci rozsudku upravit aktuální nabídky platné v době vydání rozsudku, pokud budou obsahovat nabídku na dodávku výrobků – masové paštiky, označení shodného s ochrannou známkou M. tak, že všichni adresáti (kdo obdrželi) těchto nabídek budou písemně uvědomeni o tom, že z nabídky žalovaného se vylučuje výrobek označený názvem M. a o provedení tohoto opatření informovat žalobkyni zasláním kopií těchto oznámení a dále do 10 dnů od nabytí právní moci rozsudku ukončit výrobu výrobků – masových paštik s označením shodným s ochrannou známkou M., pokud výroba v době rozsudku bude pokračovat a u výrobků již vyráběných odstranit etikety s označením shodným s ochrannou známkou M., se zamítá. Ve výroku III. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Rozsudek soudu prvního stupně odvolací soud přezkoumal podle ustanovení §206 a §212 občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též „o. s. ř.“), a to výslovně ve znění účinném do 31. 12. 2000 a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.
Odvolací soud se ztotožnil s právními názory soudu prvního stupně a dovodil, že poskytnutí žalobou uplatněné ochrany práv žalobkyni jako nesporné majitelce ochranné známky brání především omezení, která vyplývají z ustanovení §16 zák. č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů. Soud prvního stupně správně přiznal žalovanému právo držitele nezapsaného označení, které ho opravňuje, aby toto označení, které již užívá, užíval nadále, byť se jedná o označení shodné s ochrannou známkou zapsanou pro žalobkyni. Toto právo žalovaný získal jednak převodem provozu státního podniku S. O., když již z jeho produkce uvedené označení získalo rozlišovací způsobilost, a následně také vlastní produkcí těchto výrobků, neboť v rozhodném období dvou let před podáním přihlášky ochranné známky oba účastníci vepřový lahůdkový krém vyráběli a pod označením M. též uváděli na český spotřebitelský trh. Soud vzal v úvahu všeobecně známou skutečnost, kterou není třeba dokazovat (ustanovení §121 o. s. ř.), že označení M. se pro daný výrobek stalo na trhu v České republice vžitým již řadu let před započetím tzv. rozhodného období, takže v rozhodném období měl již výrobek s tímto označením svou pozici pevně vybudovanou a jeho výrobci mohli těžit z výhod s touto neotřesitelnou pozicí spojených, takže pro vžití tohoto označení již nebylo třeba nic nového a dalšího podnikat.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s odkazem na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s tím, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je tedy dán dovolací důvod, uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka své dovolání podrobně odůvodňuje, zejména z hlediska naplnění požadavků ustanovení §16 odst. 3 výše cit. zákona o ochranných známkách. Domnívá se, že odvolací soud toto ustanovení nesprávně interpretoval.
Dovolatelka navrhuje, aby „po připuštění dovolání“ bylo vydáno rozhodnutí, kterým se napadený rozsudek odvolacího soudu zrušuje, popř. se zrušuje též rozsudek soudu prvního stupně, a věc se vrací odvolacímu soudu, popř. soudu prvního stupně, k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001). Tak je tomu rovněž v posuzovaném případě, v němž odvolací soud postupoval (v souladu s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb.) výslovně podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Dovolací soud nejprve konstatoval, že prohlášením konkursu na majetek žalované usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13.8.2001, č.j. 45 K 35/2000-448, bylo řízení přerušeno ve smyslu §14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZKV“), neboť právo k ochranné známce je součástí majetku patřícího do konkursní podstaty.
Dovolací soud proto vyzval usnesením ze dne 31.12.2003 žalobkyni a správce konkursní podstaty úpadkyně, aby sdělili, zda podávají návrh na pokračování v řízení v souladu s výše cit. ustanovením.
Správce konkursní podstaty žalované strany sdělil přípisem z 14.1.2004, že nepodává návrh na pokračování v řízení. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce přípisem ze dne 16.1.2004, adresovaným dovolacímu soudu, podala návrh, aby se v dovolacím řízení pokračovalo, a to na straně žalované s konkursním správcem.
V důsledku uvedeného dovolací soud v řízení o dovolání pokračoval.
Nejvyšší soud jako soud dovolací, po zjištění, že dovolání splňuje zákonem stanovené náležitosti (ustanovení §240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o.s. ř. ) se musel předně zabývat otázkou přípustnosti dovolání, poněvadž dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238 odst. 1 písm. b) a §239 o. s. ř.
Zmatečnostní vady ve smyslu §237 odst. 1 o. s. ř., k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, z obsahu spisu nevyplývají a dovolatelka ostatně jejich existenci ani nenamítá.
Přípustnost dovolání pak není založena ustanovením §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř., když rozsudkem odvolacího soudu potvrzený rozsudek soudu prvního stupně byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., poněvadž odvolací soud ve výroku rozhodnutí nevyslovil, že dovolání je přípustné a dovolatelka návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vyhlášením potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu nepodala.
Skutečnosti, že odvolací soud napadeným rozsudkem rozhodl v době, kdy řízení bylo ze zákona prohlášením konkursu přerušeno, a že rozhodl vůči úpadkyni a nikoli správci konkursní podstaty, jsou vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, avšak dovolací soud k nim nemohl přihlédnout, jelikož dovolání v dané věci není přípustné (ustanovení §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Dovolací soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [ustanovení §218 odst. 1 písm. c) ve vazbě na ustanovení §243b odst. 4 o. s. ř.].
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §146 odst. 2 větu první (per analogiam) v návaznosti na ustanovení §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř., když dovolatelka procesně zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, přičemž žalovanému v řízení o dovolání podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. ledna 2004
JUDr. František Faldyna, CSc.,v.r.
předseda senátu