ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.895.2003.1
sp. zn. 32 Odo 895/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce JUDr. B. K., zastoupeného, advokátkou, proti žalované Ing. K. K., zastoupené, advokátkou, o zaplacení částky 29 723 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 81/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2003 č. j. 51 Co 446/2002 - 36, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. ledna 2003 č. j. 51 Co 446/2002 - 36 potvrdil rozsudek pro uznání ze dne 14. srpna 2002 č. j. 38 C 81/2002 - 21, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalované povinnost zaplatit částku 29 723 Kč a náklady řízení. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, ve kterém namítá nesprávné právní posouzení věci, neboť soud prvního stupně vydal rozsudek pro uznání, ačkoliv nebyly splněny procesní podmínky pro jeho vydání, protože žalobce v rozporu s §79 odst. 2 o. s. ř. nepřipojil k žalobě listinné důkazy, jichž se dovolával s tím, že tyto předloží při jednání. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovanou) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1, 2 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnut odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud názoru dovolatelky, že odvolací soud postupoval v rozporu s právem, pokud nepřihlédl k její námitce o nedostatku předpokladu pro vydání rozsudku pro uznání spočívajícího v tom, že žalobce nepřipojil k žalobě listinné důkazy, jichž se dovolává, a tím rozhodl v rozporu s právními předpisy, nepřisvědčil.
Odvolací soud postupoval v souladu s konstantní judikaturou, neboť při vydání rozsudku pro uznání (§153a o. s. ř.) soud k výsledkům provedeného dokazování nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2001 sp. zn. 20 Cdo 1053/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod číslem 100).
Nastane-li fikce uznání podle §114b odst. 5 o. s. ř., jak tomu bylo podle rozsudků soudů obou stupňů i v posuzovaném případě, je soud povinen také podle tohoto uznání rozsudek pro uznání vydat (srov. §153a odst. 3 o. s. ř.).
Podle uznání nebo fikce uznání soud rozhodne bez ohledu na to, zda jsou tvrzení žalobce podložena důkazy, zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo zda se jeví požadavky žalobce jako neodůvodněné (srov. např. Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z. - Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 6 vydání, Praha: C. H. Beck, 2003, str. 581). Nepřipojení listinných důkazů k žalobě (§79 odst. 2 o. s. ř.) není vadou, která by bránila pokračovat v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), a tudíž v daném případě byl splněn předpoklad řádné žaloby pro vydání rozsudku pro uznání.
Lze uzavřít, že odvolací soud postupoval v souladu s konstantní judikaturou, přičemž ani z jiných okolností nedospěl dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Tento závěr s sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud České republiky je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy neúspěšná žalovaná nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobci v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. dubna 2004
JUDr. Kateřina Hornochová, v. r.
předsedkyně senátu