ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.899.2003.1
sp. zn. 32 Odo 899/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně J. K., zastoupené, advokátem, proti žalované S., a.s., o zaplacení 4 575 150 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 8 C 198/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2003, č. j. 62 Co 343/02-127, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2003, č. j. 62 Co 343/02-127, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 28. března 2002, č. j. 8 C 198/99-103, poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 20. července 2001, č. j 8 C 198/99-65, kterým uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 4 575 150 Kč s 26 % úrokem od 2. 7. 1997 do zaplacení, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2001, č. j. 62 Co 394/01–83, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, zamítl návrh na zaplacení částky 4 575 150 Kč s příslušenstvím a žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně v sázkové hře Š., kterou pořádal žalovaný, v 26. sázkovém týdnu v roce 1997 podala v rámci systému on-line sázenku č. … ve sběrně … v B…, v dalším týdnu pracovnice sázkové sběrny při kontrole výhry vyhodnotila tuto sázenku jako nevýherní a na pokyn žalobkyně ji zničila. Poté, co žalobkyně zjistila, že její sázenka byla výherní, uplatnila 9. 7. 1997 reklamaci výhry, které nebylo žalovanou vyhověno. Ze skutkových zjištění soud dovodil závěr, že nárok žalobkyně na výplatu výhry sázky ve 26. sázkovém týdnu v roce 1997 není důvodný, neboť žalobkyně nepředložila při uplatnění výhry potvrzení o sázce jako jediný zásadní doklad, na jehož podkladě může být podle herního plánu výhra vyplacena. Domáhala-li se žalobkyně po žalované podle §420 odst. 1 obč. zák. náhrady škody, kterou ji měla žalovaná způsobit porušením právní povinnosti, dospěl soud k závěru, že žalovaná při svém jednání ve vztahu k žalobkyni žádnou povinnost neporušila, proto není za škodu odpovědna. Pokud došlo k porušení povinnosti pracovnicí obsluhy sázkového terminálu, není tato zaměstnankyní žalované, ale jiného subjektu - provozovatele sběrny J. P., L., B., který uzavřel dne 25. 6. 1996 s žalovanou smlouvu o obstarání sázkové služby prostřednictvím on-line terminálu, proto žalovaná nemůže odpovídat za škodu podle §420 odst. 2 obč. zák.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. ledna 2003, č. j. 62 Co 343/02-127, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně s tím, že žalobkyní uplatněný nárok na výhru není důvodný, jestliže nepředložila v souladu s herním plánem potvrzení o sázce a svůj nárok opírá pouze o část sázenky, která nemůže být podle herního plánu dostatečným podkladem pro výplatu výhry. Stejně jako soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně nemá vůči žalované nárok na náhradu škody ve smyslu §420 obč. zák., když žalovaná žádnou povinnost ve vztahu k žalobkyni neporušila.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. b), písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Domnívá se, že rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a odůvodňuje jej nesprávným právním posouzením podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., když má za to, že ve výjimečných odůvodněných případech je nárok na vyplacení výhry dán i tehdy, není-li v rámci reklamace výhry předloženo potvrzení o sázce, ale z ostatních skutkových zjištění vyplývá, že žalobkyně v 26. týdnu vyhrála (viz např. zpráva servisní společnosti G., podle níž v předmětné sběrně v B. byla podána sázenka shodného čísla se sázenkou žalobkyně, potvrzení o sázce bylo v dané sběrně předloženo ke kontrole a na tuto sázenku byla evidována výhra v 1. pořadí, přičemž povinností obsluhujícího personálu sázkového terminálu bylo výherce (žalobkyni) poučit, jakým způsobem má o výhru požádat. Poukazuje, že soud přehlédl, že potvrzení o sázce bylo v sázkové sběrně ke kontrole předloženo a jen v důsledku hrubého porušení povinností obsluhy sázkového terminálu nedošlo k podání správné informace o uplatnění výhry. Domnívá se, že z tohoto pohledu soud věc vůbec neposuzoval a řízení tím vykazuje ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. vady. Zdůraznila, že následné předložení potvrzení o sázce v rámci reklamace o uplatnění výhry bylo zmařeno nesprávným postupem obsluhy personálu – de facto žalovanou, když výhra byla potvrzena. Žalovaná se nemůže zprostit své odpovědnosti za škodu poukazem na smlouvu o obstarání sázkové služby s J. P. - provozovatelem sběrny hry S., neboť sázka byla uzavřena žalobkyní se žalovanou a nikoliv s provozovatelem sběrny. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podané dovolání splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř., bylo podáno včas, osobou oprávněnou (žalobkyní), řádně zastoupenou advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.) a vychází z dovolacích důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Podle §236 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje do výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. března 2002, č. j. 8 C 198/99-103, potvrzen.
Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jak se dovolatelka domnívá, neboť soud prvního stupně rozhodl ve věci samé sice jinak, než v dřívějším rozsudku, ale nebyl přitom vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Odvolací soud žádný právní názor nezaujal, když rozsudek soudu prvního stupně zrušil z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti a pro nedostatky ve zjištění skutkového stavu.
Zbývá tedy posoudit, zda dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Žalobkyně spatřuje právní otázku zásadního významu v posouzení, zda v odůvodněných případech je dán nárok na vyplacení výhry v sázkové hře S. i tehdy, když výhercem nebylo v rámci reklamace výhry předloženo potvrzení o sázce, ale ze skutkových zjištění vyplývá, že potvrzení o sázce bylo v sázkové sběrně ke kontrole předloženo.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Vadou řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. je v první řadě neúplnost nebo nesprávnost zjištění skutkového stavu, avšak nikoli z pohledu výsledku hodnocení provedených důkazů, jímž může být skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování (dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.), nýbrž z pohledu postupu soudu v důkazním procesu.
Dovolací soud dospěl k závěru, že žalobkyní uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. není v dané věci naplněn, neboť námitka žalobkyně k jednostrannému posouzení věci se závěrem, že platné potvrzení sázky je zásadním dokladem sázejícího, který ho opravňuje k uplatnění nároku na výhru, a zároveň je jediným dokladem pro žalovaného, na podkladě kterého může výhru vyplatit, není ve skutečnosti námitkou k neúplnosti nebo nesprávnosti zjištění skutkového stavu, nýbrž námitkou směřující k uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci.
Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. uplatněný žalobkyní nebyl tedy naplněn. Nebylo ani zjištěno, že by řízení trpělo vadami uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř.
Nesprávným právním posouzením věci je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže právě na něm napadené rozhodnutí spočívalo, jinými slovy bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
V daném případě je třeba aplikovat ustanovení zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách. Podle jeho §42 odst. 1 podmínky hry podrobně určuje herní plán loterie a jiných podobných her.
Herní plán číselných loterií a sázkových her S., a. s. pro příjem sázek systémem off line i on line ze dne 7. 7. 1997 v §18 odst. 2 stanoví, že sázející uplatňuje nárok na výplatu výhry dosažené prostřednictvím on line systému předložením platného a nepoškozeného potvrzení sázky v určené lhůtě v kterékoliv sběrně, kde je v provozu on line terminál. Jestliže uvedené ustanovení herního plánu odvolací soud interpretoval tak, že platné potvrzení sázky je zásadním dokladem sázejícího, který ho opravňuje k uplatnění nároku na výhru, a zároveň je jediným dokladem pro žalovaného, na jehož podkladě může výhru vyplatit, není tato interpretace správná. Podmínkou pro úspěšné uplatnění nároku na výplatu výhry není podle uvedeného ustanovení herního plánu existence platného a nepoškozeného potvrzení o sázce v době rozhodování soudu o uplatněném nároku, ale zjištění, že toto potvrzení bylo v určené lhůtě žalobkyní v sázkové sběrně předloženo. Pokud následně došlo ke zničení potvrzení, je možno tuto skutečnost prokázat i jiným způsobem. V tomto směru je tedy třeba odvolacímu soudu vytknout nesprávné právní posouzení. S ohledem na toto nesprávné právní posouzení se potom soud již dostatečně nezabýval posouzením skutkových zjištění, které vyplynuly z provedeného dokazování (účastnická výpověď žalobkyně, svědecká výpověď D. P. a K. M., výpovědi osob podávajících vysvětlení v připojeném trestním spisu Policie ČR, zpráva společnosti G. včetně jejích příloh a dokladů reklamačního řízení vedeného žalovanou na žádost žalobkyně) ve směru prokázání „předložení“ platného a nepoškozeného potvrzení sázky žalobkyní v určené lhůtě na sázkové sběrně při uplatnění nároku na výplatu výhry.
Lze uzavřít, že dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., byl tedy uplatněn důvodně. Protože nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího, rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. ledna 2004
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu