ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.914.2003.1
sp. zn. 32 Odo 914/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně T., spol. s r.o., zastoupené, advokátem, proti žalovanému JUDr. B. V., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného K., p., a.s., o zaplacení 75.387,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 14 C 135/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. května 2003, č.j. 30 Co 182/2003-53, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze shora označeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 27. ledna 2003, č.j. 14 C 135/2002-32, tak, že žalobu o zaplacení 67.617,- Kč zamítl (první věta výroku) a nepřiznal náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně žádnému z účastníků (druhá věta výroku). Odvolací soud dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí věta výroku) a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení (čtvrtá věta výroku).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně tzv. blanketním dovoláním s tím, že ho odůvodní po ukončení dovolené jí zvoleného advokáta.
Jelikož řízení před soudem prvního stupně bylo zahájeno po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001 (dále též jen „o. s. ř.).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, posuzoval, zda toto podání obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Z obsahu spisu se podává, že v dovolání žalobkyně ze dne 22. července 2003 (na č.l. 60), které bylo předáno téhož dne k poštovní přepravě, není uveden rozsah dovolání, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, které důkazy mají být provedeny k prokázání důvodu dovolání, ani čeho se dovolatelka domáhá.
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání (srov. §241b odst. 3, věta první, o. s. ř.). Marným uplynutím této lhůty se vady dovolání uvedené v §241a odst. 1 o. s .ř. stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Pro postup soudu prvního stupně při odstraňování vad dovolání to mimo jiné znamená, že může dovolatele vyzvat, aby doplnil dovolání o určení rozsahu, v jakém rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolacího důvodu, jen dokud neuplynula lhůta uvedená v §241b odst. 3, větě první, o. s. ř., a že lhůtu k odstranění těchto vad musí stanovit tak, aby neskončila později, než lhůta uvedená v citovaném zákonném ustanovení.
Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první, o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§57 odst. 2, věta první a druhá, o. s. ř.).
Z obsahu spisu (srov. doručenku na č.l. 56 verte) se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen dovolatelce dne 30. června 2003.
Ve smyslu §57 odst. 2, věty první, o. s. ř. připadl konec dvouměsíční lhůty k podání dovolání na sobotu 30. srpna 2003, a proto posledním dnem lhůty k podání dovolání, jakož i k jeho případnému doplnění, byl nejblíže následující pracovní den, tedy pondělí 1. září 2003.
Z obsahu spisu soud zjistil, že soud prvního stupně dovolatelku k doplnění dovolání nevyzval a že dovolatelka z vlastní iniciativy své podání o chybějící náležitosti nedoplnila. Tím došlo dnem 1. září 2003 k marnému uplynutí zákonné lhůty stanovené pro případné doplnění dovolání, v důsledku čehož trpí dovolání žalobkyně vadami, které brání dalšímu postupu dovolacího řízení.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání žalobkyně proti napadenému rozsudku odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o. s. ř. pro vady podaného dovolání [ačkoliv by bylo jinak dovolání proti první větě výroku rozsudku odvolacího soudu přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, ostatním účastníkům však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. dubna 2004
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu