ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.933.2003.1
sp. zn. 32 Odo 933/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Č. p., a. s., zastoupené, advokátem, proti žalovanému J. R., o zaplacení částky 19 962 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 12 C 4160/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. ledna 2001 č. j. 9 Co 777/99 - 32, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 6. ledna 1999 č. j. 12 C 4160/98 - 17 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 981 Kč spolu s 19% úrokem z prodlení od 21. 8. 1995 do 20. 6. 1996 a s 21 % úrokem z prodlení od 21. 6. 1996 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně do výroku rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 29 943 Kč s příslušenstvím, Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. ledna 2001 č. j. 9 Co 777/99 - 32 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dalších 9 981 Kč s 19 % úrokem od 21. 8. 1995 do zaplacení, ve zbývající části byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti potvrzujícímu zamítavému výroku rozsudku odvolacího soudu v rozsahu částky 19 962 Kč s příslušenstvím podala žalobkyně dovolání, ve kterém namítá, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud v tomto rozsahu zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání v této věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (mimo rozhodnutí uvedených v §237 odst. 2 o. s. ř., které však v dané souvislosti nepřicházejí v úvahu) je dovolání přípustné při splnění podmínek uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř. Tyto vady se ze spisu nepodávají a konečně dovolatelka ani netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu je dovolání dále přípustné za podmínek uvedených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v §239 o. s. ř.
Krajský soud v Ústi nad Labem dovoláním dotčeným výrokem rozsudku potvrdil rozsudek soudu prvního stupně aniž vyslovil, že je proti tomuto rozhodnutí přípustné dovolání podle §239 odst. 1 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle §239 odst. 1 o. s. ř. v této věci tedy není naplněna. Podle druhého odstavce téhož ustanovení nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podle §239 odst. 3 o. s. ř. nelze dovolání připustit ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč. V posuzovaném případě není proto ani tento předpoklad přípustnosti dovolání naplněn, když z obsahu spisu se nepodává, že by žalobkyně takový návrh učinila a navíc dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění pouze ve výši 19 962 Kč s příslušenstvím.
S ohledem na skutečnost, že rozhodnutím odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, nepřipadá v úvahu přípustnost dovolání v této věci ani podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Jak vyplývá z obsahu spisu, nedošlo v této věci ani k naplnění předpokladu přípustnosti dovolání ve smyslu §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Přípustnost dovolání i v těchto případech je navíc podmíněna skutečností, že dovolání směřuje proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč (§238 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolacím soudem nebyl zjištěn ani žádný z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací z těchto důvodů podané dovolání odmítl jako nepřípustné podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž se tak mohl zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243b odst. 4, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř. To za situace, když žalobkyně neměla se svým dovoláním úspěch a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. února 2004
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu