ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.936.2002.1
sp. zn. 32 Odo 936/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce JUDr. M. J., advokáta, správce konkursní podstaty úpadce P. spol. s r.o., proti žalovanému L. L., zastoupenému , advokátem, o zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 5 C 287/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. července 2002 č. j. 15 Co 86/2000-79, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou rozsudkem ze dne 3. prosince 1999 č. j. 5 C 287/96-44 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 6 159 Kč se 17% úrokem z prodlení od 13. 2. 1998 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 17 % z částky 25 000 Kč od 11. 2. 1996 do 13. 2. 1998, zamítl návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 18 841 Kč se 17% úrokem z prodlení od 13. 2. 1998 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 17 % z částky 25 000 Kč od 19. 10. 1995 do 10. 2. 1996, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. července 2002 č. j. 15 Co 86/2000-79 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18 760 Kč se 17% úrokem z částky 25 000 Kč od 11. 2. 1996 do 26. 6. 1998 a 17% úrokem z částky 18 760 Kč od 27. 6. 1998 do zaplacení (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a ve výroku II tak, že návrh žalobce, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 6 240 Kč a 17% úrok z částky 25 000 Kč od 18. 10. 1994 do 10. 2. 1996 a z částky 6 240 Kč od 27. 6. 1998 do zaplacení, se zamítá (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
Proti výroku I a III rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci [dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.] a dále namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř.] a současně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.]. Dovolatel vznesl námitku nesprávného označení žalobce v žalobě (Pxx… oproti správnému PXX…). Podle dovolatele jde o neodstranitelnou vadu podání, neboť znamená, že dovolání podal neexistující subjekt a je tedy nutné pro tuto vadu zastavit řízení. Dovolatel dále nesouhlasí s aplikací §3 odst. 2 zákona č. 116//1990 Sb. na platnost smlouvy o nájmu, neboť zde stanovená podmínka platnosti smluv o nájmu nebytových prostor vázaná na předchozí souhlas obce již byla v době rozhodování soudu zrušena. Pokud však odvolací soud nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení, měl podle standardní judikatury zjišťovat znaleckým posudkem výši tohoto bezdůvodného obohacení odpovídající obvyklému nájemnému v daném místě a čase. Dovolatel také nesouhlasí s posouzením doby splatnosti jím uplatněných pohledávek k zápočtu. U úroku z prodlení ve výši 12 601 Kč zastává názor, že ve smyslu §563 ObčZ se tato pohledávka stala splatnou dnem doručení žaloby, takže následné zaplacení jistiny a zpětvzetí návrhu na zahájení řízení nemá na již nastalou splatnost úroku z prodlení z této jistiny žádný vliv. Dále nesouhlasí s posouzením splatnosti jeho pohledávky spočívající v nároku na úhradu nákladů za vymalování nebytových prostor ve výši 6 159 Kč. Zastává názor, že pokud je žaloba považována ve stávající judikatuře za kvalifikovanou výzvu věřitele k úhradě dluhu ve smyslu §563 ObčZ, stejně má být hodnocen i jím učiněný krok směřující k započtení, k němuž došlo v soudním řízení. U podřízeného výroku o nákladech řízení odvolacího soudu namítá, že jím nebyl dotčen výrok o nákladech řízení soudu prvního stupně, takže vedle sebe existují dva neslučitelné výroky soudu prvého a druhého stupně. Dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. b) a c) o. s. ř. jsou dle dovolatele naplněny tím, že odvolací soud neprovedl dokazování znaleckým posudkem stanovícím výši bezdůvodného obohacení, pokud dospěl k jinému právnímu hodnocení ohledně platnosti nájemní smlouvy. Dovolatel navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl zamítnutí dovolání, neboť rozsudek odvolacího soudu považuje za správný po stránce věcné i právní.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 3. prosince 1999.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami uvedenými ve druhém odstavci tohoto ustanovení), pokud řízení trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení.
Žalovaný namítá, že žalobu podal \"neexistující subjekt\" a že řízení mělo být z tohoto důvodu zastaveno, uplatňuje tedy přípustnost dovolání pro vadu uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Podle §237 odst.1 písm. b) o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení.
Podle ustanovení §90 první části věty o. s. ř. účastníky řízení jsou navrhovatel (žalobce) a odpůrce (žalovaný). Vymezení účastníků řízení se v tomto případě zakládá procesním způsobem; navrhovatelem (žalobcem) je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), a odpůrcem (žalovaným) je ten, koho navrhovatel (žalobce) v návrhu (v žalobě) za tohoto účastníka řízení označil. Účastník musí být označen způsobem, který je uveden v ustanovení §79 odst. 1 větě druhé a třetí o. s. ř. Přitom je třeba rozlišit situace, kdy označený subjekt nemá způsobilost být účastníkem řízení, od situací, kdy účastník je v žalobě označen nepřesně či nejasně, takže není zřejmé, vůči komu žaloba vůbec směřuje, popřípadě že je tu pochybnost, kdo se má řízení účastnit. První okruh případů není vadou podání ve smyslu §43 o. s. ř.; představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení na straně žalovaného, neboť ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nemůže v občanském soudním řízení vstoupit do procesních vztahů. V takto vadně zahájeném řízení nemůže vzniknout procesněprávní vztah, neboť zde chybí jeden z jeho základních prvků – jeden ze subjektů procesněprávního vztahu (způsobilá strana sporu). Soud je proto povinen v kterémkoliv stadiu řízení k tomuto nedostatku podmínek řízení přihlédnout a řízení zastavit (§103, §104 odst.1 věta první o. s. ř.). Druhý okruh případů pak je vadou návrhu, kterou se soud musí - nelze-li pro zjištěný nedostatek v řízení pokračovat - pokusit odstranit postupem podle §43 o. s. ř. (výzvou, aby žalobce vady v označení účastníka odstranil). Zastavit řízení pak může pouze tehdy, nedojde-li ve stanovené lhůtě k odstranění vady podání a brání-li vada dalšímu pokračování v řízení (§43 odst.2 o. s. ř.) nebo vyjde-li po odstranění vady najevo, že je žalován subjekt nezpůsobilý být účastníkem řízení (§104 odst.1 věta první o. s. ř.).
V posuzovaném případě se žalobce v žalobě označil jako „Pxx…, s. r. o.“; v průběhu řízení bylo zjištěno, že jeho obchodní firma správně zní: „PXX… spol. s r. o.“ Žalobce se tedy označil – uvažováno z hledisek ustanovení §79 odst. 1 věty druhé a §43 odst. 1 o. s. ř. – nesprávně (v názvu, pod kterým je zapsán v obchodním rejstříku, uvedl místo velkých malá písmena a k označení své právní formy užil jinou zkratku, než která byla zapsána do obchodního rejstříku). Vzhledem k tomu, že nedostatek v uvedení názvu spočívá jen v záměně druhu písmen a že k označení právní formy žalobce užil zkratku, kterou zákon jako ekvivalent pro označení společnosti s ručením omezeným (s. r. o.) výslovně připouští (srov. §107 ObchZ), nevzniká pochybnost, kdo se má jako účastník tohoto řízení zúčastnit; uvedené vady v označení žalobce v žalobě jsou jen takovým nedostatkem podání (žaloby), který dalšímu pokračování v řízení nebránil. Soudy za této situace neměly důvod k tomu, aby řízení podle ustanovení §104 odst.1 věty první o. s. ř. zastavovaly nebo aby se postupem podle ustanovení §43 o. s. ř. pokoušely o odstranění této vady podání (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 1998 sp. zn. 2 Cdon 600/97 publikovaný v Soudní judikatuře č. 10/98 pod označením SJ 75/98).
Z uvedeného vyplývá, že soudy jednaly na straně žalované se subjektem, který byl způsobilým účastníkem řízení. Dovoláním napadené rozhodnutí tedy vadou uvedenou v ustanovení §237 odst.1 písm. b) o. s. ř. není postiženo.
Ze spisu se rovněž nepodává, že by řízení trpělo jinými vadami uvedenými v §237 odst. 1 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně. Při posouzení toho, zda je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem měnícím ve smyslu §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není rozhodující, jak jej odvolací soud označil, ale jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, případně, zda práva a povinnosti účastníků stanovil oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně. Z tohoto hlediska je tedy rozsudek odvolacího soudu ve výroku pod bodem I, proti němuž dovolání směřuje, výrokem měnícím, pokud jím bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobci další částku ve výši 12 601 Kč se 17% úrokem z prodlení z částky 18 841 Kč od 14. 2. 1998 do 26. 6. 1998 a 17% úrokem z prodlení z částky 12 601 Kč od 27. 6. 1998 do zaplacení; ve zbývajícím rozsahu jde o potvrzující výrok. Podle ustanovení §238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. však není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč. To je i situace, která nastala v dané věci. Podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tedy dovolání rovněž není přípustné.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Přípustnost dovolání proti tomuto výroku odvolacího soudu nevyplývá ani z ustanovení §239 o. s. ř., neboť odvolací soud proti svému rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil a žalovaný ani návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu neučinil. Navíc podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. platí ustanovení §238 odst. 2 o. s. ř. obdobně.
Žádné z ustanovení §237 až 239 o. s. ř. rovněž nezakládá přípustnost dovolání proti výroku odvolacího soudu pod bodem III, jímž rozhodoval o náhradě nákladů řízení.
Nejvyšší soud proto, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, dovolání žalovaného podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 . s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. o. s. ř., když dovolatel nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2004
JUDr. Zdeněk Des, v. r. předseda senátu