ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.948.2003.1
sp. zn. 32 Odo 948/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Ing. V. Ch., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému M. Č., zastoupenému, advokátkou, o zaplacení 800 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 526/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. září 2002 č. j. 25 Co 368/2002 - 67, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč k rukám, advokátky, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 9. srpna 2002 č. j. 5 C 526/98 - 64 vyzval žalovaného, aby ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto usnesení doplnil své odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. prosince 2001 č. j. 5 C 526/98 - 59 tak, že uvede v čem spatřuje nesprávnost rozsudku nebo postupu soudu a čeho se svým odvoláním domáhá. Dovodil, že podání žalovaného nesplňuje řádné náležitosti odvolání a poučil jej, že nebude-li řádně opraveno, resp. doplněno, odvolací soud je odmítne. Žalovaný odvolání nedoplnil.
Krajský soud v Plzni ve smyslu §211 ve spojení s §43 odst. 2 o. s. ř. usnesením ze dne 16. září 2002 č. j. 25 Co 368/2002 - 67 odvolání žalovaného odmítl a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž požadoval zrušit usnesení odvolacího soudu. Žalovaný namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť v odvolání žalovaného je dostatečně specifikováno, v jakém rozsahu je rozsudek soudu prvního stupně napadán a soudu nic nebránilo v dalším pokračování odvolacího řízení. Navíc žalovaný byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 41 Nc 1005/2000 ze dne 25. ledna 2001 omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že je způsobilý nakládat jen s majetkem do 1 000 Kč. Zástupkyně žalovaného byla jmenována soudní exekutorkou a ode dne 8. února měla pozastavenou advokátní činnost. Rozsudek soudu prvního stupně jí byl doručen 14. února 2002 a v odvolací lhůtě podala blanketové dovolání. Po kontaktu s žalovaným mu byl předán rozsudek s tím, aby se spojil se svou opatrovnicí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek stanovených §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě by rozhodnutím ve věci samé bylo rozhodnutí o žalobcem uplatněném nároku na zaplacení 800 000 Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobcem uplatněném nároku, nýbrž odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně z důvodu neodstranění vad odvolání, ač byl žalovaný vyzván k doplnění vadného podání a poučen o možném postupu ve smyslu §211 ve spojení s §43 odst. 2 o. s. ř.; již proto nelze přípustnost dovolání posoudit podle §237 o. s. ř.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle §239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku řízení možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem pouze v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení o odmítnutí odvolání žalovaného ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání žalovaného v dané věci dovodit podle §239 o. s. ř.
Lze uzavřít, že dovolání žalovaného není přípustné podle §237 ani podle §239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř.; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. Náklady žalobce sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 7.500,- Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny v zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 21. ledna 2004
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu