ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.1026.2003.1
sp. zn. 33 Odo 1026/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobce JUDr. B. Z., proti žalovaným 1) R. K., 2) F. K. ml., 3) H. R., 4) M. C., 5) P. K., zastoupenému, advokátem, a 6) R. K., o vzájemném návrhu žalovaných vůči žalobci na zaplacení částky 7 179 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 4 C 291/97, o dovolání žalovaného P. K., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře, ze dne 10. května 2001, č.j. 15 Co 217/2001-204, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaní jako právní nástupci žalovaného F. K., zemřelého dne 22. 12. 1996, se domáhali vůči žalobci vzájemným návrhem zaplacení částky 7 179 Kč s příslušenstvím.
Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 27. září 1999 č. j. 4 C 291/97-89 vzájemný návrh žalovaných na zaplacení částky 7 179 Kč s úroky z prodlení proti žalobci zamítl, a rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku. Zjistil, že mezi žalobcem a původně žalovaným F. K., st., byla dne 23. 3. 1995 uzavřena mandátní smlouva, podle které měl žalobce splnit dva úkoly; jednak měl za klienta podat ústavní stížnost, což bylo předmětem sporu vedeného u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 4 C 83/95, dále měl provést právní rozbor soudních rozhodnutí uvedených ve smlouvě a o výsledku klienta informovat. Za provedení druhého úkolu náležela žalobci odměna 7 179 Kč. Pokud tedy tato částka byla původním žalovaným žalobci uhrazena, byla plněna po právu a nemůže být požadována zpět ani z titulu náhrady škody, ani z titulu bezdůvodného obohacení.
K odvolání žalovaného P. K. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 1. června 2000, č. j. 15 Co 59/2000-136, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem tohoto postupu byla zmatečnost řízení (žalovaný nebyl vyrozuměn o jednání konaném 27. 9. 1999, při němž byl vyhlášen odvoláním napadený rozsudek, a byla mu tak odňata možnost jednat před soudem).
Okresní soud v Táboře nato rozsudkem ze dne 20. září 2000, č.j. 4 C 291/97-167, na podkladě shodných skutkových i právních závěrů svého předchozího rozhodnutí vzájemný návrh na zaplacení částky 7 179 Kč s úrokem z prodlení ve výši dvojnásobku diskontní sazby stanovené … bankou z částky 5 000 Kč od 23. 3. 1995 do zaplacení a z částky 2 179 Kč od 7. 4. 1999 do zaplacení, zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 10. května 2001, č. j. 15 Co 217/2001-204, rozsudek soudu prvého stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožňuje se se skutkovými i právními závěry soudu prvého stupně, shledal jeho rozhodnutí správným. Skutečnost, že Ústavní soud ČR dosud nerozhodl o ústavní stížnosti žalovaného P. K., nepovažoval odvolací soud za důvod pro přerušení řízení, neboť v této stížnosti není řešena otázka, která by mohla mít význam pro projednávanou věc, a důvodnou neshledal ani námitku podjatosti, vznesenou žalovaným P. K. vůči předsedovi senátu, JUDr.R. O., která měla spočívat v tom, že tento soudce nesprávně poučil účastníky podle §15a o. s. ř. o možnosti namítat podjatost, jakož že rozhodl v neprospěch žalovaného již v jiné věci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný P. K. dovolání. Dovolatel vytýká soudům obou stupňů, že nepostupovaly správně, pokud z jedné právní věci vytvořily dva spory, resp. že věci, které spolu nezpochybnitelně a jednoznačně skutkově souvisely, nespojily ke společnému řízení. Nadále je rovněž přesvědčen, že skutečnost, že odvolací soud nepoučil účastníky řízení o možnosti vznášet námitku podjatosti, jak požaduje ustanovení §15a o. s. ř., a že řízení nebylo do rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti P. K. přerušeno, svědčí o podjatosti předsedy senátu odvolacího soudu, JUDr. R. O. Požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I. bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000). Tak je tomu v daném případě, kdy v pořadí poslední rozhodnutí soudu prvého stupně bylo vydáno před 1. lednem 2001 (dne 20. září 2000), takže odvolací řízení správně proběhlo podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou (účastníkem řízení) řádně zastoupenou advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.), není však v dané věci přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je vždy přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže je řízení postiženo některou z vad taxativně uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. Existence jedné z takových vad, a to konkrétně vady uvedené v ustanovení §237 odst. 1 písm. g) o. s. ř. se dovolatel dovolává tvrzením, že v dané věci rozhodoval soudce, konkrétně JUDr. R. O., který byl pro svůj vztah k této věci, případně k účastníkům řízení z jejího projednávání a rozhodování vyloučen.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I. bodu 5 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, o návrzích na vyloučení soudců, zapisovatelů a jiných zaměstnanců soudu, znalců, tlumočníků nebo notářů z úkolu soudního komisaře podaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se rozhodne podle dosavadních předpisů, totéž platí byla-li věc přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona bez návrhu předložena nadřízenému soudu k rozhodnutí o vyloučení soudců. V daném případě však byla námitka podjatosti žalovaným P. K. vznesena až dne 7. 5. 2001, takže odvolací soud při jejím posouzení postupoval správně podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 (dále jen „občanský soudní řád“).
Podle §14 odst. 1 občanského soudního řádu soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí ve věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle čtvrtého odstavce citovaného zákonného ustanovení důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Za důvod vyloučení považuje dovolatel skutečnost, že předseda senátu odvolacího soudu rozhodl pro dovolatele nepříznivě již v jiné jeho věci, přičemž účastníky řádně nepoučil podle §15a o. s. ř., tedy právě ty skutečnosti, které důvodem vyloučení – jak je uvedeno shora - být nemohou, neboť spočívají v postupu soudce v řízení a jeho rozhodovací činnosti v jiné věci.
Podle §15b odst. 1 občanského soudního řádu k rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Podle §15b odst. 2 občanského soudního řádu ustanovení odstavce 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná. V daném případě bylo jednání nařízeno na 10. 5. 2001 a námitka podjatosti vznesena před ním 7. 5. 2001, přičemž jak shora uvedeno není důvodná. Odvolací soud proto při jejím posuzování postupoval správně.
Lze konstatovat, že vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. g/ o. s. ř. není řízení postiženo a protože existenci jiných vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. nenamítal a takové vady se ani z obsahu spisu nepodávají, není dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. v posuzovaném případě naplněn.
Proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné pouze ve třech následně zmíněných případech. V prvním z nich jde o situaci, kdy potvrzen byl rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Ve druhém případě je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu tehdy, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadného významu. Ve třetím případě (§239 odst. 2 o. s. ř.) je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné tehdy, jestliže při splnění dalších v tomto ustanovení uvedených předpokladů, odvolací soud nevyhověl návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, přičemž dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, případně v něm řešená konkrétní právní otázka, má po právní stránce zásadní význam. Pro všechny shora uvedené případy pak platí, že dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč (srov. §238 odst. 2, písm. a/, §239 odst. 3 o. s. ř.). Protože dovoláním dotčeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč (k příslušenství pohledávky – jak bylo výše uvedeno – se nepřihlíží), je přípustnost dovolání vyloučena právě již ustanovením §238 odst. 2, písm. a) o. s. ř. , které ve smyslu §239 odst. 3 o. s. ř. platí obdobně i při aplikaci §239 o. s. ř.
Lze uzavřít, že dovolání dovolatele P. K. směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání, aniž se mohl věcí dále zabývat, podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř. V dovolacím řízení úspěšnému žalobci náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly a neúspěšný dovolatel na jejich náhradu nemá právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. ledna 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu