ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.1068.2003.1
sp. zn. 33 Odo 1068/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobkyně Č. k. p., proti žalovanému F. K., o zaplacení částky 8 188 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 19 C 100/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. května 2003, č.j. 57 Co 206/2003-35, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 24. února 2003, č.j. 19 C 100/2001-29, odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 10. září 2012, č.j. 19 C 100/2001-18, jímž byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 188 Kč s 23% úrokem z prodlení od 31. 8. 1998 do zaplacení, a rozhodnuto bylo o nákladech řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. května 2003, č.j. 57 Co 206/2003-35, usnesení soudu prvního stupně jako správné potvrdil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný odvolání (správně dovolání), v němž se vyjadřuje ke skutkovým okolnostem případu, namítá, že dopravní nehodu, za kterou je sankcionován, nezavinil a stal se obětí omylu policie. Spolu s uvedením důvodů, pro které se nedostavil k jednání soudu prvního stupně, žalovaný navrhl, aby dovolací soud „rozhodl spravedlivě a zprostil ho žaloby a určil viníkem dopravní nehody M. K.“.
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným), není však v dané věci přípustné.
Vzhledem k tomu, že usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně odmítl jako opožděné odvolání žalovaného, není rozhodnutím ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto), lze přípustnost dovolání, které směřuje proti takovému rozhodnutí, uvažovat výlučně z pohledu ustanovení §239 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1,
b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a).
Jak je ze shora citovaného ustanovení §239 o. s. ř. zřejmé, případ, kdy odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně odmítl odvolání účastníka řízení – tak, jak tomu bylo v posuzovaném případě - není v tomto ustanovení uveden.
Lze tudíž uzavřít (a na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení ze strany odvolacího soudu), že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto takové dovolání bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.), aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v dovolacím řízení neúspěšný žalovaný nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. února 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu