ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.1203.2003.1
sp. zn. 33 Odo 1203/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobkyně I. M., zastoupené, advokátkou, proti žalovanému J. K., Z.-f.-k. t. V., zastoupenému, advokátkou, o zaplacení 23.079,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 1370/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. srpna 2003, č. j. 21 Co 172/2003-41, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 8. 2003, č.j. 21 Co 172/2003-41, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 2. 2003, č.j. 9 C 1370/2002-25, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 23.079,- Kč s 18% úrokem z prodlení od 17. 5. 2002 do zaplacení, a rozhodnuto bylo o nákladech řízení. Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že si žalobkyně u žalovaného dne 27. 9. 2001 zakoupila za kupní cenu 22.990,- Kč sekačku zn. Lucina, jejímž výrobcem je V., a.s. L. n. C. V záruční době, která je 12 měsíců, žalobkyně u žalovaného reklamovala vadu klínového řemene a vadu startování. Žalobce, jenž byl výrobcem oprávněn k provádění záručních oprav, přijal sekačku do opravy dne 15. 5. 2002 s termínem vyhotovení opravy do 17. 5. 2002. Vadný klínový řemen byl opraven výměnou 17. 5. 2002 a oprava byla vyznačena jako záruční. Opravu startování žalovaný neuznal jako opravu záruční, s čímž žalobkyně nesouhlasila, a proto byl výrobek předán k vyjádření výrobci s lhůtou do 15. 6. 2002. Z vyjádření výrobce z 12. 6. 2002 vyplynulo, že vylomení kladky startéru motoru Tecumseh Spektra 50 ze stroje Lucina v.č. 02185C/2001 bylo zapříčiněno nesprávným zacházením při startování, a odpovědnost za tuto vadu nebyla proto uznána. Žalobkyně opravu startování nezaplatila, a dopisy z 9. 7. 2002 a 23. 7. 2002 žalovanému oznámila, že od kupní smlouvy odstoupila, neboť jí vytčená vada nebyla odstraněna ve lhůtě stanovené pro opravu, a domáhala se vrácení kupní ceny. Na základě takto zjištěného skutkového stavu se odvolací soud ztotožnil i s právními závěry soudu prvního stupně. Uzavřel, že v posuzované věci se na prodané věci projevily dvě odstranitelné vady. Protože se nejednalo o opětovný výskyt týchž vad ani o větší počet odstranitelných vad (podle zavedené judikatury by se musely vyskytnout nejméně tři vady a více) a reklamace včetně odstranění vad byla vyřízena ve lhůtě třiceti dnů od reklamace, nejde o případ, kdy by kupujícímu i při vadách odstranitelných svědčila práva z odpovědnosti za vady, jako by šlo o vady neodstranitelné. Irelevantní shledal námitku žalobkyně, že ačkoli žalovaný přijal výrobek k záruční opravě, požadoval následně úhradu za odstranění jedné z vytknutých vad; konstatoval, že žalovanému svědčí právo posoudit reklamované vady z toho pohledu, zda jde o vady, na něž se záruka vztahuje či nikoliv. Uzavřel, že žalobkyni vznikla toliko práva plynoucí z odpovědnosti za odstranitelné vady koupené věci, mezi něž právo odstoupit od kupní smlouvy nenáleží.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž především vytýká odvolacímu soudu, že dne 6. 8. 2003 rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, případně jejího zástupce, a že ani ona, ani její zástupce, nebyli řádně předvoláni k tomuto jednání odvolacího soudu. Dále namítá, že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy, což v dovolání podrobně rozvádí, a popisuje svou verzi skutkového stavu věci. Srozuměna dovolatelka není ani s tím, že soudy neprovedly některé jí navržené důkazy, zejména důkaz, kterým mínila prokázat, že motory Tecumseh 50 byly vadné a v důsledku toho se vyskytovaly vady i na startování, a výslech svědka K. H., jímž byla schopna prokázat své tvrzení, že sekačka dne 17. 5. 2002 opravena nebyla. Nesprávně byl soudy vyhodnocen důkaz v podobě osvědčení žalovaného, neboť z něho ve skutečnosti vyplývá, že žalovaný není držitelem „osvědčení servisního pracovníka V. pro motory Tecumseh spektra 50“ a neměl tudíž oprávnění k záruční opravě; pokud opravu provedl, šlo o neoprávněný zásah do motoru, čímž zanikla záruka motoru a došlo k porušení zákona na ochranu spotřebitele. Další pochybnosti má dovolatelka o vyjádření výrobce sekačky, když ten vady posuzoval teprve po opravě provedené žalovaným. Ze všech uvedených důvodů dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalobkyní), není však v dané věci přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Protože v posuzované věci odvolací soud potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně, je namístě přípustnost dovolání uvažovat výlučně v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Z toho, že přípustnost dovolání je podle zmiňovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tudíž pouze důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
I když dovolatelka v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzení věci, z obsahu jejího dovolání (tj. z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud, shodně jako před ním i soud prvního stupně vycházel. Dovolatelka netvrdí, že by odvolací soud jím správně zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že by správně zjištěný skutkový stav subsumoval pod nesprávnou právní normu; podstatou jejich námitek jsou jednak výtky týkající se nedostatečně a nekvalitně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru), dále pak výtka, že řízení trpí zmatečností, neboť jí byla v průběhu řízení nesprávným postupem (nepředvoláním k jednání) odňata možnost jednat před odvolacím soudem. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením dané věci, pak pouze v tom směru, že nepochybil-li by odvolací soud ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci.
Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek, které žalobkyně uplatnila, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Rovněž k vadám uvedeným v §229 odst. 3 o. s. ř. (vady, které způsobují zmatečnost řízení) lze přihlížet pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.).
Protože ani přípustnost dovolání proti rozsudečnému výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, nelze dovodit ze žádného ustanovení občanského soudního řádu, je nepochybné, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto takové dovolání – aniž se mohl věcí dále zabývat – jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, 151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobci v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 5. dubna 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu