ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.1228.2004.1
sp. zn. 33 Odo 1228/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně Ing. R. V., proti žalované D., spol. s r.o., zastoupené, advokátem, o zaplacení smluvní pokuty, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 9 C 16/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2003, č. j. 14 Co 503/2003-56, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 3.872,- Kč s příslušenstvím. Uváděla, že tato částka představuje souhrn přeplatků spojených s užíváním bytu č. 5 v domě čp. 583 v P. 6 – L. za účetní období od 1. 6. 1998 do 31. 12. 1998 (ve výši 2.284,- Kč) a za kalendářní rok 1999 (ve výši 1.588,- Kč).
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 3. dubna 2002, č. j. 9 C 16/2001-18, poté, kdy zastavil řízení v části o zaplacení 1.369,- Kč s příslušenstvím, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 2.503,- Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 1. 4. 2000 do zaplacení a v části o zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 1. 9. 1999 do 31. 3. 2000 žalobu zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. prosince 2003, č. j. 14 Co 503/2003-56, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o věci samé ohledně smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 2.503,- Kč za období od 1. 4. 2000 do 31. 10. 2001 a ve výroku o nákladech řízení potvrdil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. V rámci námitky, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a po rekapitulaci skutečností, které považuje za významné, vytýká odvolacímu soudu, že „vzal do svého výroku o placení smluvní pokuty od 1. 4. 2000 do 31. 10. 2001 částku, z které je smluvní pokuta určena a která v té době nemohla být známa, protože vznikla až po rekonstrukci účetnictví, a to až v listopadu 2001“. Připomíná, že odvolací soud se touto její argumentací nezabýval, resp. odmítl ji „pouze odvolávkou na příkazní smlouvu s žalobkyní a nesporná ustanovení o smluvní pokutě“. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozhodl, že se její dovolání ve věci připouští, a poté rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovanou) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem ve věci samé potvrzen (v pořadí první) rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), je předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se nepřihlíží (§237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Z obsahu dovolání se podává, že směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ohledně smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 2.503,- Kč za období od 1. 4. 2000 do 31. 10. 2001 (tato smluvní pokuta za uvedené období představuje částku 1.447,50 Kč). Protože dovolání směřuje proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč resp. 50.000,- Kč, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v §237 o. s. ř. a z hlediska jiného ustanovení přípustnost dovolání v posuzované věci zvažovat nelze, Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobkyni náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková,v.r.
předsedkyně senátu