ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.13.2004.1
sp. zn. 33 Odo 13/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobce ing. J. K., proti žalovanému S. p. P., s. r. o., o zrušení smíru a o zaplacení částky 3 864,50 Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 12 C 368/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, ze dne 22. září 2003, č.j. 40 Co 937/2003-38, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal zrušení smíru schváleného usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 4. prosince 2000, č.j. 8 C 111/2000-46, s tvrzením, že smír uzavřel pod nátlakem. Dále požadoval zaplacení částky 3 664,50 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.
Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 15. července 2003, č. j. 12 C 368/2001-31, řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku ze žaloby (§9 odst. l zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích – dále „zákon o soudních poplatcích“), a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci k odvolání žalobce usnesením ze dne 22. září 2003, č. j. 40 Co 937/2003-38, usnesení soudu prvého stupně potvrdil, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce na výzvu soudu přes jeho poučení o následcích nezaplacení soudního poplatku ze žaloby tento poplatek nezaplatil, takže byly splněny předpoklady pro zastavení řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že by soudní poplatek platit neměl, neboť žalobu v řízení, v němž byl schválen nezákonný smír nepodal on, nýbrž S. p. P.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (srov. §10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem), dospěl k závěru, že v posuzované věci směřuje dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Odvoláním napadené usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zastaveno řízení podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, není rozhodnutím ve věci. Pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto. Rozhodnutím ve věci by tedy v posuzovaném případě bylo rozhodnutí, jímž by soud zrušil usnesení o schválení smíru a uložil žalovanému zaplacení žalované částky, nebo jímž by žalobu zamítl. Protože ustanovení §237 o. s. ř. upravuje přípustnost dovolání výlučně proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé, mohla by být přípustnost dovolání v posuzované věci založena jen v rámci ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř.
Ustanovení §238 o. s. ř. upravuje přípustnost dovolání proti usnesení o obnově řízení a po povolení obnovy řízení.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) ve věci konkursu a vyrovnání, b) o žalobě pro zmatečnost, c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, g) o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338za odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1, b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a).
Žádným ze shora citovaných ustanovení není připuštěno dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně zastavující řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
Lze tedy uzavřít, že za dané procesní situace, kdy nelze přípustnost dovolání zvažovat z hlediska žádného ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §243b odst. 5, věty prvé, o. s. ř. ve spojení s ustanovením §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobce jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. ledna 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu