ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.1330.2004.1
sp. zn. 33 Odo 1330/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně V. K., proti žalovanému M. J., zastoupenému, advokátem, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 6 C 53/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. února 2004, č. j. 15 Co 248/2002-166, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Tachově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. prosince 2001, č. j. 6 C 53/2001-79, zamítl žalobu původního žalobce B. M., aby žalovanému bylo uloženo vyklidit blíže označené nemovitosti v k. ú. S., obci H., a rozhodl o nákladech řízení.
Tento rozsudek napadl odvoláním žalobce, který však v průběhu odvolacího řízení zemřel. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací proto nejprve rozhodl, že v řízení bude jako s právní nástupkyní původního žalobce pokračováno s V. K., a poté rozsudkem ze dne 16. února 2004, č. j. 15 Co 248/2002-166, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a nově rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Na doručení rozsudku odvolacího soudu reagovala žalobkyně sama, t. j. bez zastoupení advokátem, podáním označeným jako „odvolání“, v němž pouze poukázala na svůj špatný zdravotní stav a na to, že se nemůže „obrátit k mezinárodnímu soudu“ a že nemá čím zaplatit právníka. Soud prvního stupně ji usnesením ze dne 21. května 2004, č. j. 6 C 53/2001-184, vyzval, aby ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení doplnila svoje podání tak, aby z něj bylo zřejmé, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je napadá a vydání jakého rozhodnutí se domáhá. Současně ji poučil o tzv. povinném zastoupení dovolatele v případě, že sám nemá právnické vzdělání. Usnesení obsahuje též poučení, že nebude-li přes tuto výzvu podání řádně opraveno nebo doplněno a pro tento nedostatek nebude možno v řízení pokračovat, soud vadné podání, kterým se zahajuje řízení, usnesením odmítne. Uvedené usnesení bylo žalobkyni doručeno do vlastních rukou 2. 6. 2004, ovšem zůstalo bez odezvy. Na pokyn dovolacího soudu pak soud prvního stupně usnesením ze dne 30. září 2004, č. j. 6 C 53/2001-187, žalobkyni poučil ještě o možnosti požádat o ustanovení zástupce v případě, že má za to, že jsou u ní dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a poskytl jí novou čtrnáctidenní lhůtu k odstranění vad dovolání a nedostatku povinného zastoupení, počítanou opět od doručení usnesení. I toto usnesení bylo žalobkyni doručeno do vlastních rukou (14. 10. 2004), jedinou její reakcí však bylo – podle úředního záznamu ve spisu – to, že 18. 10. 2004 telefonicky požádala o prodloužení lhůty o 14 dnů s odůvodněním, že je nemocná. Do současné doby tedy žalobkyně nepožádala o ustanovení zástupce ani neodstranila vady dovolání.
Podle §241a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 OSŘ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle §241b odst. 3 OSŘ dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241 OSŘ (tedy tzv. podmínka povinného zastoupení dovolatele), běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30 OSŘ), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo této žádosti rozhodnuto. V daném případě byl rozsudek odvolacího soudu doručen tehdejšímu právnímu zástupci žalobkyně advokátu JUDr. J. T. 19. 4. 2004, takže dvouměsíční lhůta k podání dovolání (§240 odst. 1 OSŘ) skončila 21. 6. 2004 (§57 odst. 2 věta druhá OSŘ). Podmínka povinného zastoupení žalobkyně v době podání dovolání splněna nebyla, ovšem i druhá dvoutýdenní lhůta, která jí ve spojení s poučením o možnosti požádat o ustanovení zástupce byla dodatečně poskytnuta k odstranění nedostatku povinného zastoupení, marně uplynula 29. 10. 2004 a žalobkyně přes poučení, kterého se jí dostalo, v jejím průběhu nepožádala o ustanovení zástupce podle §30 OSŘ. Proto dnem 29. října 2004 žalobkyně definitivně pozbyla možnosti odstranit vytýkané vady dovolání. Tyto – nyní již neodstranitelné – vady zcela nesporně brání tomu, aby v dovolacím řízení bylo pokračováno, neboť není vymezen ani rozsah, ani směr přezkumné činnosti dovolacího soudu, a tak Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než postupem podle §243c odst. 1 a §43 odst. 2 OSŘ dovolání žalobkyně odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že žalovanému, který by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 15. prosince 2004
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu