ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.235.2004.1
sp. zn. 33 Odo 235/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobkyně A. Z., zastoupené, advokátem, proti žalovanému M. L., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 177.884,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 8 C 160/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. prosince 2002, č.j. 11 Co 591/2001-115, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 261.734,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Uváděla, že na své náklady provedla stavební úpravy v bytě, který jí podle příslibu žalovaného měl být dán do nájmu. Žalovaný svůj příslib nesplnil, dům, v němž se renovovaný byt nachází, prodal a nový vlastník odmítl nájemní smlouvu se žalobkyní uzavřít. Cena stavebních prací činí podle znaleckého posudku, který si žalobkyně nechala vypracovat, částku 261.734,- Kč, žalovaný však odmítá žalobkyni toto bezdůvodné obohacení vydat.
Okresní soud v Litoměřicích (poté, kdy jeho předchozí žalobu zamítající rozsudek ze dne 15. června 1998, č.j. 8C 160/97-30, byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. dubna 1999, č.j. 12 Co 726/98-45, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení) rozsudkem ze dne 27. března 2001, č.j. 8 C 160/97-98, uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni 83.850,- Kč spolu se 17% úrokem od 1. 2. 1997 do zaplacení, žalobu do částky 177.884,- Kč spolu se 17% úrokem od 8. 3. 1996 do 31. 7. 1996 a s 21% úrokem z částky 261.734,- Kč od 1. 8. 1996 zamítl, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
K odvolání obou účastnických stran Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 5. prosince 2002, č.j. 11 Co 591/2001-115, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu, že „zachoval základní vadu právního posouzení věci…, která spočívala v tom, že soud vycházel při svém rozhodování ze špatného, resp. nesprávného výpočtu ve věci, předloženého soudním znalcem Ing. R. B.“.
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovanou osobou (žalobkyní) řádně zastoupenou advokátem (§240 odst. 1, §241 o. s. ř.), není však v dané věci přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Ačkoli v dovolání není výslovně určeno, proti kterému výroku odvolacího soudu směřuje, z jeho obsahu (obsahové konkretizace) se jednoznačně podává, že žalobkyně brojí toliko proti výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části žalobu zamítající.
Protože v posuzované věci odvolací soud potvrdil v pořadí sice druhý, avšak – pokud jde o dovoláním napadenou část - výsledkem vždy shodný (tj. žalobu zamítající) rozsudek soudu prvního stupně, je namístě přípustnost dovolání uvažovat výlučně v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z toho, že přípustnost dovolání je podle zmiňovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tudíž výlučně důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
I když žalobkyně v dovolání argumentuje „vadou právního posouzení věci“, z obsahu jejího dovolání (tj. z vylíčení důvodu dovolání) vyplývá, že kritizována je výlučně správnost skutkového zjištění ohledně vyčíslení zhodnocení nemovitosti, z něhož soudy vycházely. Dovolatelka totiž netvrdí, že by odvolací soud správně zjištěný skutkový stav subsumoval pod nesprávnou právní normu; podstatou jejích námitek je výtka, že soudy při svém rozhodování nesprávně vycházely ze znaleckého posudku vypracovaného soudní znalkyní Ing. R. B., v němž bylo zhodnocení nemovitosti „špatně, resp. nesprávně vypočteno“.
Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek týkajících se nedostatečně a nekvalitně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru), nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto takové dovolání – aniž se mohl věcí dále zabývat – jako nepřípustné odmítl (§243a odst. 1 věta první, §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, 151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalovanému v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. dubna 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu