ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.254.2004.1
sp. zn. 33 Odo 254/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobkyně L. M., zastoupené, advokátem, proti žalovaným 1) D. A., a 2) L. H., oběma zastoupeným, advokátem, o zaplacení částky 84.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 7 C 307/94, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. ledna 2001, č.j. 20 Co 644/99-92, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným, kteří jsou oprávněni společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.235,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 22. června 1999, č.j. 7 C 307/94-77, uložil žalovaným, aby do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatili žalobkyni každý 42.300,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 16. 11. 1993 do zaplacení, zamítl žalobu co se týče požadavku na splnění dluhu žalovanými společně a nerozdílně, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. ledna 2003, č.j. 20 Co 644/99-92, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se zamítá žaloba, aby každý ze žalovaných byl povinen zaplatit žalobci 42.300,- Kč s 3% úrokem od 16. 11. 1993, dále zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Okresní soud v Uherském Hradišti poté usnesením ze dne 22. prosince 2003, č.j. 7 C 307/94-115, rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a státu se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž vyjádřila svůj nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu a obšírně rozvedla důvody tohoto nesouhlasu.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o.s.ř.“). Tak je tomu i v posuzovaném případě, kdy byl dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních předpisů; skutečnost, že dovolání se projedná a rozhodne podle dosavadních předpisů mimo jiné znamená, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka včasnosti dovolání.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první o.s.ř. může účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2, věty druhé o.s.ř. je lhůta zachována, bude-li podáno ve lhůtě u odvolacího soudu nebo dovolacího soudu.
Podle ustanovení §211 a §159 o.s.ř. doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nelze odvoláním napadnout, nabývá právní moci dnem, kdy byl doručen všem účastníkům řízení.
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že zástupci žalobkyně JUDr. J. A., advokátu se sídlem v U., H. 1239, byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 21. 2. 2001, zástupci žalovaných JUDr. A. K., advokátu se sídlem v U., F. 172, dne 23. 2. 2001, a nabyl tak právní moci dnem 23. 2. 2001. Lhůta k podání dovolání uplynula v pátek 23. 3. 2001. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno u Okresního soudu v Uherském Hradišti osobně dne 20. 4. 2001.
Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2, věta první o.s.ř.), bylo v souladu s ustanoveními §243b odst. 4, věta první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. – aniž byl dovolací soud oprávněn se jím věcně zabývat – odmítnuto.
V dovolacím řízení vznikly žalovaným v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jejich práva, spočívají v odměně advokáta za vyjádření k dovolání ve výši 5.160,- Kč (srov. část dvanáctou, hlavu první, bod 10 zákona č. 30/2000 Sb., §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1, §16 odst. 1, §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazba výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení /advokátní tarif/, po připočtení částky 75 Kč (§13 odst.1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem ve výši 5.235,- Kč. V dovolacím řízení neúspěšné žalobkyni dovolací soud podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalovaným uhradila; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna náhradu nákladů zaplatit k rukám advokáta, který žalované v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková,v.r.
předsedkyně senátu