ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.337.2004.1
sp. zn. 33 Odo 337/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobkyně I., s.r.o., zastoupené, advokátem, proti žalované L. N., o zaplacení 17.321,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 9 C 285/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. listopadu 2002, č. j. 12 Co 346/2001-81, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se na základě kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky, jejímž předmětem byla koupě soupravy nádobí, žalobou domáhala po žalované zaplacení kupní ceny ve výši 17.321,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 4.330,- Kč.
Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 17. 10. 2000, č. j. 9 C 285/98-55, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 17.321,- Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 4.330 Kč,- a náklady řízení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. 11. 2002, č. j. 12 Co 346/2001-81, rozsudek soudu prvního stupně změnil jen tak, že žalobu v části požadující smluvní pokutu ve výši 4.330,- Kč zamítl; ve vyhovujícím výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 17.321,- Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Rozhodl zároveň o náhradě nákladů odvolacího řízení a znovu i o nákladech řízení před soudem prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), projednal věc podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, to znamená i ve znění novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se totiž dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000. V posuzovaném případě bylo dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění zákona č. 30/2000 Sb. To se podává ze skutečnosti, že soud účastníky při jednání před odvolacím soudem poučil podle ustanovení §15a o. s. ř. (srov. protokol o jednání na čísle listu 79 spisu), které bylo do občanského soudního řádu včleněno právě až zákonem č. 30/2000 Sb., a dále ze skutečnosti, že odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku ničeho neuvedl o tom, že by v daném případě aplikoval občanský soudní řád v jiném, než aktuálně platném znění. Bylo-li tedy v posuzované věci dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění zákona č. 30/2000 Sb., podléhá i řízení o dovolání proti napadenému rozhodnutí úpravě obsažené v občanském soudním řádu ve znění zákona č. 30/2000 Sb. Jen na okraj dovolací soud dodává, že podléhalo-li by dovolací řízení právní úpravě obsažené v občanském soudním řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., bylo by dovolání žalované nutno posoudit jako opožděné, neboť nebylo podáno v jednoměsíční lhůtě stanovené §240 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovanou), dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky dovolacího řízení spočívající v absenci povinného zastoupení advokátem překážkou v pokračování řízení (srov. §241b odst. 2 o. s. ř.)
Byť není v dovolání výslovně uvedeno, proti kterému z výroků rozsudku odvolacího soudu směřuje, z jeho obsahové konkretizace, která je pro posouzení každého procesního úkonu účastníka rozhodující (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.), se bez dalších pochybností podává, že směřuje proti výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17.321,- Kč s příslušenstvím; přípustnost dovolání žalované je proto třeba posoudit v rámci dovoláním napadeného výroku rozsudku odvolacího soudu.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem ve věci samé potvrzen rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), je předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nebo §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se nepřihlíží (§237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Z obsahu dovolání se podává, že směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17.321,- Kč s příslušenstvím. Protože dovolání směřuje proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, nelze než dovolání žalované podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. posoudit jako přípustné.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v §237 a z hlediska jiného ustanovení přípustnost dovolání v posuzované věci zvažovat nelze, Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 5 věty prvé o. s. ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl zabývat po věcné stránce.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobkyni náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. května 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu