ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.465.2004.1
sp. zn. 33 Odo 465/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobkyně A. L., spol. s r.o., zastoupené, advokátem, proti žalovanému V. Z., zastoupeného opatrovnicí Mgr. P. Š., justiční čekatelkou Krajského soudu v Plzni, o zaplacení 22.332,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 25 C 14/2002, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. března 2003, č.j. 12 Co 125/2003-45, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 1.995,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň – město rozsudkem ze dne 11. dubna 2002, č.j. 25 C 14/2002-29, uznal žalovaného povinným do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 2.090,- Kč a smluvní pokutu ve výši 22.332,- Kč; současně rozhodl o nákladech řízení.
Usnesením ze dne 5. září 2002, č.j. 25 C 14/2002-33, Okresní soud Plzeň – město odvolání žalovaného směřující proti rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 11. dubna 2002, č.j. 25 C 14/2002-29, odmítl pro opožděnost.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. března 2003, č.j. 12 Co 125/2003-45, usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne 5. září 2002, č.j. 25 C 14/2002-33, k odvolání žalovaného jako správné potvrdil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž vyjadřuje nesouhlas s postupem soudů a uvádí, že k podpisu dlužního úpisu, z něhož soudy vycházely, byl žalobkyní donucen tvrzením, že v opačném případě nebude moci předmět nájmu vrátit a od nájemní smlouvy odstoupit, což mu může dosvědčit J. H. z L. Žalovaný je přesvědčen o nekorektnosti žalobkyně a o tom, že soud prvního stupně žalobkyni stranil. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným), není však v dané věci přípustné.
Vzhledem k tomu, že usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně odmítl odvolání žalovaného, není rozhodnutím ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto), lze přípustnost dovolání, které směřuje proti takovému rozhodnutí, uvažovat pouze z pohledu ustanovení §239 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1,
b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a).
Jak je ze shora citovaného ustanovení §239 o. s. ř. zřejmé, případ, kdy odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně odmítl odvolání účastníka řízení – tak, jak tomu bylo v posuzovaném případě - není v tomto ustanovení uveden. Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; ke stejnému závěru dospěl nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1129/2001, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 41/2003. Dovolací soud proto dovolání žalovaného bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.), aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.
V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem účelně vynaložené náklady spočívající v odměně za vyjádření k dovolání ve výši 1.920,- Kč (srov. část dvanáctou hlavu první zákona č. 30/2000 Sb., §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1, a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení), s připočtením paušální částky 75 Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb – advokátní tarif), tedy celkem 1.995,- Kč. Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalobkyni nahradil; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, která žalobkyni v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 31. května 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu