ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.472.2004.1
sp. zn. 33 Odo 472/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobkyně O. R., zastoupené, advokátem, proti žalovanému L. L., o zaplacení částky 172.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 20 C 289/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. června 2003, č. j. 20 C 289/2000-28, takto:
I. Řízení o dovolání se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 5. června 2003, č. j. 20 C 289/2000-28, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 172.600,- Kč s 19 % úroky z prodlení ročně z částky 37.600,- Kč od 1. 8. 1997 do zaplacení a s 15 % úroky z prodlení ročně z částky 135.000,- Kč od 1. 1. 1999 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku; žalobu v části požadující vyšší než přiznané úroky z prodlení zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení.
Odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 5. června 2003, č. j. 20 C 289/2000-28, Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 4. listopadu 2003, č. j. 10 Co 764/2003-42, odmítl pro vady podání.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalovaný dovoláním (jež osobně podal u soudu prvního stupně dne 23. února 2004), ve kterém namítal nesprávně a neúplně zjištěný skutkový stav soudem prvního stupně, a podrobně popsal svou verzi skutku. Dále uvedl, že sice proti rozsudku soudu prvního stupně podal v zákonné odvolací lhůtě odvolání, jež na výzvu soudu prvního stupně doplnil dalším podáním, které však zapomněl podepsat. Pokud byl vyrozuměn, že odvolací řízení skončilo, podal na postup odvolacího soudu stížnost. Závěrem navrhl rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), vyplývá, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Naproti tomu opravným prostředkem, kterým může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje, je odvolání (§201 o. s. ř.). Občanský soudní řád proto neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Tím, že žalovaný napadl dovoláním přímo rozhodnutí soudu prvního stupně, opomenul uvedenou podmínku dovolacího řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo sešitu 9, ročník 2003, pod číslem 151).
Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto řízení, které trpí touto vadou, zastavil (§104 odst. 1 věta první ve spojení s §243c odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení prokazatelně žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovanému, který zavinil zastavení řízení, právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2004
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu