ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.488.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobců A) JUDr. B. J., B) J. J., obou zastoupených, advokátem, proti žalovanému V. N., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 17.304,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 153/2002, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2003, č. j. 54 Co 396, 397/2003-125, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se po žalovaném domáhali zaplacení 23.684,- Kč s příslušenstvím z titulu úhrady za služby spojené s užíváním bytu a 15.318,- Kč jako poplatku z prodlení s úhradou měsíčních záloh za tyto služby.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 30. dubna 2003, č.j. 16 C 153/2002-103, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 23. května 2003, č.j. 16 C 153/2002-110, uložil žalovanému zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci rozsudku 6.380,- Kč s poplatkem z prodlení 0,25% denně od 9. 4. 2003 do zaplacení a 15.318,- Kč; zamítl žalobu požadující zaplacení dalších 17.304,- Kč a poplatku z prodlení 0,25% denně z částky 16.733,- Kč od 21. 5. 1999 do zaplacení, z částky 571,- Kč od 1. 7. 2000 do zaplacení a z částky 6.380,- Kč od 1. 7. 2000 do 8. 4. 2003. Současně rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. listopadu 2003, č. j. 54 Co 396, 397/2003-125, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé zamítající žalobu na zaplacení 17.304,- Kč a poplatku z prodlení 0,25% denně z částky 16.733,- Kč od 21. 5. 1999 do zaplacení, z částky 571,- Kč od 1. 7. 2000 do zaplacení a z částky 6.380,- Kč od 1. 7. 2000 do 8. 4. 2003, jakož ve výrocích o nákladech řízení, potvrdil. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání s tvrzením, že jim tento soud nesprávně nepřiznal nárok na úhradu za dispečink služeb domu, neboť jej ve skutečnosti jakožto pronajímatelé museli hradit, a že dospěl k chybnému závěru o promlčení nároku v důsledku vad vyúčtování, protože podle jejich přesvědčení má vyúčtování všechny zákonem požadované náležitosti. Požadují proto, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněnými subjekty (žalobci) řádně zastoupenými advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Jak vyplývá z obsahu dovolání, napadají jím žalobci rozsudek odvolacího soudu ve výroku o věci samé, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně zamítající žalobu na zaplacení částky 17.304,- Kč a dále poplatku z prodlení.
Protože dovoláním dotčeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém nároku žalobců nepřevyšujícím 20.000,- Kč (k příslušenství pohledávky – jak bylo výše uvedeno – se přitom nepřihlíží), je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., a Nejvyšší soud České republiky jej bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl, aniž se mohl věcí zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobci nebyli v dovolacím řízení úspěšní a žalovanému náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. června 2004
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu