ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.528.2004.1
sp. zn. 33 Odo 528/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobkyně MUDr. H. M., proti žalovanému B. M., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 680.160,60 Kč, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 C 176/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. ledna 2004, č.j. 11 Co 520/2003-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 2. prosince 2002, č.j. 6 C 176/99-36, stanovil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 680.169,60 Kč s 12 % úrokem z prodlení od 15. 6. 1999 do zaplacení, a v části, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil úrok z prodlení ve výši 4 % z částky 680.169,60 Kč od 15. 6. 1999 do zaplacení, žalobu zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na jejich náhradu částku 27.208,- Kč.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 23. ledna 2004, č.j. 11 Co 520/2003-73, rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním dotčené, tj. ve výroku, jímž bylo žalobě vyhověno, změnil tak, že žaloba o zaplacení částky 680.169,60 Kč s 12% úrokem z prodlení od 15. 6. 1999 do zaplacení se zamítá. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení, podal žalovaný dovolání, v němž s odkazem na ustanovení §241a odst. 2, písm. c/ o. s. ř. vytýká odvolacímu soudu, že pochybil nepřiznal-li žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Je přesvědčen, že v posuzovaném případě nebyly důvody pro aplikaci ustanovení §150 o. s. ř., a obsáhle polemizuje s argumenty, které odvolací soud použil při odůvodnění svého rozhodnutí o nákladech řízení. Zdůrazňuje zejména, že žalovaný nesl přinejmenším stejná rizika spojená s úvěrem a jeho příslušenstvím jako žalobkyně, a že zaplatil na úhradu úvěru a na kupní cenu o 920.221,40 Kč více, než-li bylo jeho povinností. Žalobkyně tedy podala žalobu bezdůvodně, musela si být vědoma případné neúspěšnosti v řízení a měla být stižena povinností náklady hradit. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v odvoláním dotčeném výroku zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným), není však v dané věci přípustné.
Protože výroky rozsudku o nákladech řízení mají vždy povahu usnesení (§167 odst. 1 o. s. ř.), je namístě přípustnost dovolání proti dovoláním napadenému výroku rozsudku, jimiž v dané věci odvolací soud rozhodl o nákladech řízení účastníků, posoudit v intencích §237 až §239 o. s. ř., jež upravují přípustnost dovolání proti usnesení.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není přípustnost dovolání dána již proto, že napadený výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, není rozhodnutím ve věci samé (k výkladu pojmu „věc sama“ srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod R 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci rovněž nezakládají, neboť rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam taxativně vyjmenovanými případy.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto toto dovolání bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.), aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., za stavu, kdy žalobkyni podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by měl jinak vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. května 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu