ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.531.2002.1
sp. zn. 33 Odo 531/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobkyně JUDr. D. K., proti žalované M., spol s r.o., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 126 226 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 11 C 873/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. února 2001, č.j. 25 Co 583/2000-152, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala uspokojení nároků ze smlouvy o dílo, kterou uzavřela se žalovaným dne 16. 8. 1993. Požadovala zaplacení částky 21 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, částky 105 226 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty a konečně pak provedení nátěrů klempířských prvků a zhotovení okenních parapetů, specifikovaných v žalobním návrhu.
Rozsudek pro zmeškání Okresního soudu v Benešově ze dne 16.11.1998, č.j. 11 C 873/97- 42, jímž bylo žalobě zcela vyhověno, byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 1999, č.j. 25 Co 441/99-73, zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; odvolací soud totiž neshledal předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání.
Nato Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 1. srpna 2000, č.j. 11 Co 783/97-110, - poté, kdy v důsledku částečného zpětvzetí žaloby zastavil řízení v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném provedení nátěrů klempířských prvků a zhotovení parapetů - zamítl žalobu o zaplacení částky 21 000 Kč s 26 % úroky z prodlení od 29. 8. 1997 do zaplacení, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 61 776 Kč a pokud bylo požadováno na tomto nároku zaplacení dalších 43 450 Kč spolu s 0,09 % z částky 73 999 Kč za každý započatý týden prodlení od 1. 9. 1997 do zaplacení částky 21 000 Kč, žalobu zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že dne 16. 8. 1993 účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, jíž se žalovaný jako zhotovitel zavázal pro žalobkyni jako objednatelku zrekonstruovat střechu jejího rodinného domu v B. 2, V. V. 448; cena díla byla domluvena na 44 000 Kč. Dne 17. 8. 1993 uzavřeli účastníci dodatek ke zmíněné smlouvě, jehož předmětem byla montáž a demontáž lešení u rodinného domku čp. 448, přičemž cena těchto prací byla sjednána na 10 000 Kč. Podle bodu III smlouvy o dílo se zhotovitel zavázal provést dílo v termínech od 16. 8. do 20. 8. 1993, s výjimkou provedení klempířských prací v blízkostí vrátku a oplechování balkónu; provedení těchto práce bylo vázáno na dokončení „nutných stavebních prací“ - konkrétně měly být práce provedeny do sedmi kalendářních dnů po písemné výzvě na adresu zhotovitele. Nátěry specielní barvou pak měly být provedeny v srpnu 1994. Účastníci si sjednali smluvní pokutu za prodlení s plněním díla v termínech uvedených v bodě III smlouvy, a to ve výši 0,09 % z ceny díla za každý týden prodlení. Dne 15. 9. 1993 bylo dílo protokolárně předáno žalobkyni, s výjimkou některých klempířských prvků a nátěrů všech klempířských prvků s tím, že tyto nátěry budou provedeny v roce 1994 zároveň s fasádou domu. Klempířské prvky pak byly zhotoveny jinou firmou a nátěry nebyly provedeny vůbec. Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně žalobě vyhověl do částky 61 776 Kč, která představuje smluvní pokutu podle ustanovení §544 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObčZ“) za nesplnění povinnosti žalovaného provést nátěry klempířských prvků nejpozději do konce srpna 1994. Sjednána smluvní pokuta ve výši 0,09 % týdně z ceny díla (44 000 Kč) činí za uplatněné období od 5. 9. 1994 do 31. 8. 1997 částku 61 776 Kč. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 000 Kč s příslušenstvím za neprovedené práce a nespotřebovaný materiál, nejde podle soudu o bezdůvodné obohacení žalovaného, ale o uplatnění nároku na slevu z ceny díla, jehož důvodnost však žalobkyně v řízení neprokázala.
K odvolání žalovaného proti žalobě vyhovujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. února 2001, č.j. 25 Co 583/200-152, změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části tak, že žalobu o zaplacení částky 61 776 Kč zamítl. V návaznosti na rozhodnutí o věci samé rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Převzav skutkové závěry soudu prvního stupně, odvolací soud konstatuje, že z bodu III smlouvy o dílo nelze vyvodit, že by pokuta byla smluvena za nedokončené jednotlivé práce. Ujednání o smluvní pokutě shledává neplatným pro nesrozumitelnost (§37 odst. 1 ObčZ) s tím, že ani výkladem tohoto bodu smlouvy nelze zjistit, co jím mělo být vyjádřeno, a pro rozpor s dobrými mravy, neboť výše smluvní pokuty je nepřiměřeně vysoká a neodpovídá významu ani hodnotě těchto prací (§3 odst. 1 ObčZ). Za neurčité označuje odvolací soud rovněž smluvní ujednání o termínech zhotovení klempířských a natěračských prací, neboť je vázáno na dokončení blíže neurčených stavebních prací.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Je přesvědčena, že soudkyně JUDr. H. T. a JUDr. V. B., které v dané věci rozhodovaly, měly být z rozhodování vyloučeny pro svůj negativní vztah k žalobkyni. Zmíněné soudkyně totiž rozhodovaly již o odvoláních ve věcech vedených u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 9 C 731/97 a 11 C 873/97, kdy je žalobkyně kritizovala za jejich vadné rozhodnutí. Pochybení odvolacího soudu spatřuje dovolatelka v tom, že nepřezkoumal rozsudek soudu prvního stupně rovněž v části zamítající žalobu o zaplacení částky 21 000 Kč, kterou žalobkyně požadovala z titulu bezdůvodného obohacení za neprovedené práce a nespotřebovaný materiál. Podle jejího názoru jde totiž o věc, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání mezi účastníky z hlediska hmotného práva. Nesprávným shledává dovolatelka i závěry odvolacího soudu o neplatnosti dohody o smluvní pokutě. Připomíná, že smluvní pokuta byla ujednána v návaznosti na postupné provádění celkem čtyř částí díla. Dokončení těchto částí je sjednáno v bodě III smlouvy, čtvrtá část díla, tedy nátěry speciální barvou měly být dokončeny do srpna 1994. Dovolatelka je přesvědčena, že dohoda je srozumitelná a určitá a není ani v rozporu s dobrými mravy pro nepřiměřenou výši. Ze všech uvedených důvodů dovolatelka požaduje, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části 12 hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu v posuzovaném případě.
Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.)., a je podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, neboť jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Námitkou, že v posuzované věci rozhodovali vyloučení soudci, uplatňuje žalobkyně dovolací důvod uvedený v ustanovení §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že v řízení došlo k vadám uvedeným v ustanovení §237 (zde v §237 odst. 1 písm. g/ o. s. ř.). Tvrzením, že odvolací soud pochybil, pokud nepřezkoumal i zamítavou část rozsudku soudu prvního stupně, uplatňuje žalobkyně dovolací důvod uvedený v ustanovení §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., podle něhož řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnuté ve věci. Nesouhlasí-li se závěry odvolacího soudu o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě, uplatňuje dovolací důvod uvedený v ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti.
Zákon konstruuje dva důvody vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci; soudcův poměr k věci a soudcův poměr k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Skutečnost, že soudkyně JUDr. H. T. a JUDr. V. B. rozhodovaly již v jiných věcech žalobkyně, a ta se k jejich práci vyjádřila kriticky, tedy nemůže být samo o sobě důvodem pro vyloučení těchto soudkyň z projednávání a rozhodování dané věci. Protože jiné důvody, které by vedly ke vzniku oprávněné pochybnosti o nepodjatosti zmíněných soudkyň žalobkyně neuvedla, a z vyjádření těchto soudkyň odvolacího soudu vyplývá, žádný vztah k věci, k účastníku nebo k jejich zástupcům nemají, nelze než uzavřít, že dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. dán není.
Rozsudkem soudu prvního stupně bylo v dané věci rozhodnuto jednak o požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty, dále pak o jejím požadavku na zaplacení částky (21 000 Kč), o níž se měl žalovaný obohatit tím, že fakturoval neprovedené práce a nespotřebovaný materiál. Jde o dva nároky se samostatným skutkovým základem. Zatímco základem prvního skutku je neprovedení díla včas, základem druhého skutku je neoprávněná fakturace neprovedených prací a nevynaloženého materiálu. Nejde ani o situaci, kdy by z právního předpisu vyplýval určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, neboť ustanovení o bezdůvodném obohacení žádný konkrétní způsob vypořádání neupravují. Pokud tedy odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal pouze žalovaný, a jeho odvolání směřovalo výlučně do výroku, jímž soud rozhodl o smluvní pokutě, pouze v tomto rozsahu se odvolací soud mohl věcí zabývat (§206 odst. 2 o. s. ř.). Námitka dovolatelky, že odvolací řízení je postiženo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, není proto důvodná a ani dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. nebyl uplatněn po právu.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. Soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikuje správný právní předpis, ale nesprávně ho vyloží.
Podle §631 ObčZ smlouvou o dílo zavazuje se objednateli ten, komu bylo dílo zadáno (zhotovitel díla), že je za sjednanou cenu provede na své nebezpečí. Z citovaného ustanovení vyplývá, že podstatnými náležitostmi smlouvy jsou dohoda o předmětu (o díle), o ceně díla a o jeho provedení na nebezpečí zhotovitele. Vedle toho se mohou účastníci dohodnout i na vedlejších náležitostech, mezi něž patří rovněž doba zhotovení díla. Podle §41 ObčZ vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatních obsahu.
Ze shora uvedených ustanovení je zřejmé, že v případě neplatnosti ujednání o podstatné náležitosti smlouvy o dílo je neplatná celá smlouva. Pokud by smlouva byla neplatná v jiné části (vedlejších náležitostech), je rozhodující zda tuto část lze oddělit od ostatního obsahu.
Smlouva o dílo uzavřená účastníky dne 16. 8. 1993 obsahuje srozumitelná a určitá ujednání v podstatných náležitostech, neboť její předmět je vymezen vyjmenováním konkrétních prací, které má zhotovitel provést, ve smlouvě je stanovena cena díla maximální částkou 44 000 Kč, a vyplývá z ní provedení díla na nebezpečí zhotovitele. Ve shodě s odvolacím soudem má i dovolací soud za to, že neurčité je smluvní ujednání o době plnění. Pokud se totiž část díla (konkrétně provedení klempířských prací v blízkosti provozu stavebního vrátku a oplechování balkónu) zavazuje zhotovitel provést po dokončení „nutných stavebních prací“, aniž by bylo specifikováno o jaké stavební práce má jít, nelze ani výkladem tohoto právního úkonu zjistit, kdy má být tato část díla ve skutečnosti provedena. O tom, které stavební práce jsou nutné, totiž může mít každý z účastníků smlouvy různé představy, které se navíc v průběhu provádění díla mohou měnit. Proto je ujednání účastníků o době plnění díla pro neurčitost neplatné (§37 odst. 1 ObčZ).
Jak vyplývá ze smluvního ujednání účastníků, je cena díla dohodnuta maximální výší 44 000 Kč, a to ve vztahu k celému předmětu smlouvy, tedy k celému dílu, nikoli dílčími částkami za provedení jednotlivých prací. Protože nelze zjistit, jaká částka z celkové ceny díla připadá na provedení klempířských prací v blízkosti stavebního vrátku a oplechování balkónu, nelze podle názoru dovolacího soudu ani oddělit neplatnou část ujednání o době plnění těchto dvou prací od ostatního obsahu smlouvy o dílo. Nelze tedy než uzavřít, že pro neurčitost je smlouva o dílo neplatná celá (§37 odst. 1 ObčZ).
Účastníci si sjednali smluvní pokutu pro případ porušení smluvní povinnosti, tedy povinnosti zhotovitele provést dílo v dohodnuté době (§544 odst. 1 ObčZ). Z ujednání o době plnění díla vyplývá hlavní (zajišťovaný) závazek. Z dohody o smluvní pokutě vyplývá závazek vedlejší (zajišťovací). Z akcesorické povahy zajištění závazků je třeba vyvodit, že vedlejší (zajišťovací) závazek nemůže platně vzniknout bez existence platného hlavního (zajišťovaného) závazku. Pokud je tedy v daném případě neplatné smluvní ujednání o době plnění smlouvy o dílo (pročež je neplatná celá smlouva), je z tohoto důvodu rovněž neplatné ujednání účastníků o smluvní pokutě. Dospěl-li odvolací soud k závěru o neplatnosti dohody účastníků o smluvní pokutě, spočívá jeho rozhodnutí na správném právním posouzení věci, a ani poslední dovolatelkou uplatněný dovolací důvod (důvod uvedený v ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.) není naplněn.
Protože je rozhodnutí odvolacího soudu správné, dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl (§243b odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v dovolacím řízení neúspěšná žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení a žalovanému náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. ledna 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu